Omlazení s rizikem rakoviny?

Konce chromozomů chrání opakující se úseky DNA, kterým se říká telomery. Při každém buněčném dělení se telomery o něco zkrátí a jakmile zkracování přesáhne určitou hranici, buňka se přestane dělit a záhy odumírá. Některé typy buněk včetně buněk kmenových však dostaly jakýsi pardon v podobě enzymu telomerázy, který telomery dokáže prodlužovat. V době svého objevu v 80. letech byl proto enzym považován za potenciální fontánu mládí, která by mohla prodlužováním telomer oddalovat stárnutí buněk. Později se ovšem ukázalo, že celá věc není tak jednoduchá. Některé studie poukázaly na souvislost mezi krátkými telomerami a časnou smrtí, zatímco jiné nic podobného neobjevily. Lidé se vzácnými poruchami délky telomer sice stárnou předčasně, ale některé tkáně jsou postiženy méně než jiné.

Geneticky upravené myši, kterým telomeráza chybí, stárnou mnohem rychleji než normální myši a umírají mladé. Obvykle jsou neplodné a trpí problémy spojenými s vysokým věkem jako je osteroporóza, cukrovka a neurodegenerace. Vědce z Dana –Faber Cancer Institute a Harvard Medical School zajímalo, jestli je tento dramatický efekt reverzibilní. Vytvořili myši s neaktivním enzymem telomerázou, který se ale rázem dokázal probuudit k činnosti v případě, že myši v krmení dostaly sloučeninu 4-hydroxytamoxifen (4-OHT). Vědci nechali myši dosáhnou dospělosti s neaktivním enzymem a pak jej na jeden měsíc uvedli do provozu. Efekt byl dramatický: scvrklé pohlavní žlázy se vrátily do funkčního stavu a zvířata se mohla normálně rozmnožovat. Podobným omlazením prošly také orgány jako slezina, játra a střeva. Obnovená aktivita telomerázy se projevila také větším mozkem, který obsahoval více neurálních progenitorových buněk, z nichž vznikají nové neurony.

Mohly by podobným omlazením projít také lidské buňky a orgány, ve kterých by se zvýšila aktivita telomerázy? Odpověď není lehká. Geneticky upravené myši bez funkční telomerázy sotva mohou být plně uspokojivým modelem přirozeného stárnutí. Stejně tak není zcela jasné, jestli je právě zkracování telomer hlavním, nebo alespoň významným faktorem ovlivňujícím stárnutí. A kromě toho se zde – stejně jako u terapie kmenovými buňkami – vynořuje strašák rakoviny. Telomeráza je v nádorových buňkách často zmutovaná, a jak se zdá, napomáhá rychlejšímu růstu nádorů. Autoři studie argumentují, že telomeráza by spíš měla bránit poškození DNA, a tím i nádorovému bujení. V kombinaci s terapií zaměřenou na jiné faktory stárnutí by mohla stárnutí účinně oddalovat. I jiní vědci souhlasí s tím, že by léčba telomerázou mohla přinést průlom v udržování funkce orgánů ve vyšším věku a terapii řady nemocí spojených se stárnutím. Dokud si ovšem nebudeme jisti, že rejuvenace telomerázy nestimuluje rakovinu, měli bychom ji považovat za potenciálně nebezpečnou.

Zdroj: Nature, Nature News