Olympijská výzva

Bez shody, že jde o dobrý byznys, a bez nadšení veřejnosti nemá valnou cenu pouštět se do lobbingu, ve kterém naposledy neuspěla ani Paříž. Olympiáda je v každém případě výzva. Třeba Číňané se rozhodli změnit kvůli olympiádě řadu svých návyků a zvyklostí. Odnaučují se plivání na ulici, berou lekce správného chování ve frontách a taxikáři pilují angličtinu. Z jídelních lístků pak v době olympiády zmizí žraločí ploutve či hadi, aby u zahraničních návštěvníků neutrpěla čínská národní image.

V případě Prahy je ekvivalentem hadů a žraločích ploutví korupce. Průhledně investovat do infrastruktury stovky miliard korun je zatím představa z říše snů. Jenomže olympiáda je snem. Hledíme do budoucnosti, kdy už se i u nás konečně bude platit eurem, dávnou minulostí budou americká víza a pětina energetické spotřeby bude z obnovitelných zdrojů. Zemi povede nová generace politiků, nedeformovaná totalitou, a na Hradě budeme mít prezidentku. Třeba se povede i ta olympiáda, aniž by miliardy, které bude stát, rozkradli mafiáni s bílými límečky. Diskutujeme zkrátka o snu a snít není špatné.