Okopávání kotníků

Podstatou koaliční spolupráce je hledání kompromisů. Pokud ČSSD začne hledat podporu pro zákony u opozice, fakticky to bude znamenat, že máme menšinovou vládu, která místo koaličních kompromisů hledá případ od případu podporu u kohokoli. Těžko se věří, že zrovna u Zákoníku práce není možné v koalici dospět k dohodě, která by vyváženě respektovala zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů. Spíše platí, že je to zákon, u kterého je pro politiky atraktivní profilovat se sporem. Hájit zaměstnance na úkor zaměstnavatelů má své kouzlo v tom, že zaměstnanců je víc. Pokud to pro Kalouska není před volbami argument, znamená to, že buďto v zaměstnancích nespatřuje potenciální voliče své strany, anebo že je přesvědčen o tom, že zaměstnancům bude prokázána služba medvědí, a chce tomu poctivě zabránit.

Je ale ještě třetí možnost, a to, že se jedná o okopávání kotníků, což bývá u menších koaličních partnerů způsob, jak na sebe upozornit. Vyslovil-li Kalousek hypotézu, že by Paroubkovou prioritou mohlo být "objetí s bolševikem", nikoli zájem o hlasy zaměstnanců, pak se právě ta třetí možnost, čili okopávání kotníků, zdá být tím, o co mu jde. Nic proti takové strategii, když přinese politické body. V případě jmenovaného Kalouska ovšem pohled na preference KDU-ČSL ukazuje, že to politické body nenese. Okopávání kotníků musí být nenápadné. Je to umění, které nezvládne každý.