Odvolávání z funkcí

Subjektivně mohou mít za to, že jsou stále skvělí, ale není moc vkusné o tom přesvědčovat veřejnost u příležitosti obdržené výpovědi. Však také daleko lépe zní Burešovo "já se uživím" než Duškovo "budu se soudit". Kdo není železničář, respektive právník, stejně neumí kvalifikovaně posoudit, zda je odborářského lídra či náměstka Nejvyššího soudu škoda. Pokud odboráři míní, že se jim při prosazování jejich zájmů lépe povede bez Duška, a pokud Nejvyššímu soudu nebude chybět práce náměstka Bureše, mohou oba s čistým svědomím ukázat svým zaměstnavatelům záda a jít tam, kde o ně zájem je.

O některé lukrativní posty se ovšem soutěží s vědomím, že je zastane stejně dobře téměř kdokoli, a tím pádem je také každý na zmíněné pozici snadno nahraditelný. Čemu u nás rozumí pomalu každý, jsou pracovní úvazky fotbalových trenérů. Po včerejšku asi zeslábne volání po odvolání Karla Brücknera. Reprezentace pod jeho vedením přehrála houževnaté Iry a navíc se na to i dalo chvílema koukat. I zde je ale třeba chápat, že se najdou lidé, kterým je dokonale jedno, zda naši fotbalisté hrají po zemi, anebo nakopávají míče na vysokého útočníka. Navíc v den, kdy byla ropa poprvé v historii nad osmdesáti dolary za barel, což se nás možná dotkne daleko citelněji.