Odsun Němců je naše hnisající rána. Je čas se jí dotknout, aby se začala hojit, vyzývá biskup Přibyl

Přestože od konce války uplynulo více než 80 let a pamětníků je čím dál méně, téma je stále živé. „V reakci na to mé vyhlášení mi napsal člověk z Německa, ročník 1983, který ho velmi oceňoval, protože atmosféru určité křivdy v rodině zažíval po generace. Není to něco, co by už odvál čas a my se tím nemuseli zabývat,“ zdůrazňuje biskup.

Čtěte také

O odpuštění se sudetskými Němci nemůže být řeč, zní z SPD. Hollan: Dnes historii reflektují dobře

V místech, kde bych odsun zvlášť nelidský, se mají konat bohoslužby. Přibyl připomíná známé masakry v Ústí nad Labem a v Postoloprtech, kde zahynuly stovky lidí, ale také pozapomenuté osudy žen, které z České Lípy mířily na transport do Cvikova, odkud ale byly poslány nazpět a po cestě postříleny v lese.

„Dodnes, když toto téma zvednete, tak se rozhostí rozpačité ticho. Je potřeba se těch lidí zastat, protože to nikdy nikdo neudělal. A není to tak, že jako Čech kolaboruji s nějakým německým živlem. Pro mě jako pro křesťana je každý člověk stejně důležitý, nota bene v situaci, kdy se ve světě opět začínáme dělit podle víry, pohlaví, národnosti nebo názoru,“ uvádí.

Tlusté čáry jsou omyl

Přibyl přitom poukazuje na to, že smíření přichází i z druhé strany. Například při nedávném svěcení kostela ve Verneřicích se jeden z německých rodáků omluvil za to, co Němci udělali Čechům, a doplnil, že odsun byl reakcí právě na toto.

Čtěte také

„Německou otázku musíme vylikvidovat.“ Benešův projev předznamenal odsun lidí z Československa

„Některé věci mohou být odsunuté stranou, ale je to, jako když máte infekci v těle. Jakmile jste oslabení, znovu vás to zasáhne. Napadá mě jeden docela naturalistický žalm: ‚Rány mi hnisají a páchnou, protože jsem jednal pošetile.‘ Teď mi přijde nanejvýš aktuální se té rány dotknout, zkontrolovat a pokusit se ji vyčistit,“ dodává biskup.

Dělat tlusté čáry za historií považuje za velký omyl, který se nám dříve, či později vymstí. Na svůj pastýřský list má prý až na pár výjimek jen souhlasné a pozitivní reakce. „Jsem velmi překvapen, že mi ještě nikdo nevynadal pořádně. Očekávám to, ale nám nejde o slova, my chceme dělat gesta,“ deklaruje.

Za příklad dává pochod studentů gymnázia v Žatci do Postoloprt, ke kterému se chce letos připojit.

„Je to 24 kilometrů, docela štreka. A zkrátka jít, modlit se a mlčet. To, co nabízím, je skutek, ne řeči. A jestli to bude někomu vadit, a bylo by divné, kdyby nevadilo, tak to znamená, že se něco uzdravuje. Každá rána nejprve bolí, pálí a teprve potom se začne uzdravovat,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.