Odmítání nepohodlných zjištění historiků o Lidicích je motivované politicky, tvrdí publicista Navara

Čtěte také

Nechci ignorovat nepříjemné informace, vysvětluje Martina Lehmannová, bývalá ředitelka Památníku Lidice

Lidé, co přežili, totiž s bývalou ředitelkou odmítli spolupracovat. Proč? Nechtěla se distancovat od výsledků historického bádání, ze kterého vyplývá, že jedna z lidických obyvatelek měla jen pár dnů před vyhlazením vesnice udat svou židovskou podnájemnici. 

„Odstoupení ředitelky Lehmannové vítám jako odblokování situace, která může napomoci budoucímu fungování památníku,“ říká v pořadu Pro a proti politolog a člen Ústředního výkonného výboru KSČM Filip Zachariáš. 

Podle něj není žádná souvislost mezi bývalou prezidentskou kandidátkou za KSČM Janou Bobošíkovou a sporem svazu s Lehmannovou. „Navíc vůči danému zjištění se neohradila jen buňka Českého svazu bojovníků za svobodu, ale i vedení obce Lidice.“

Nemyslím si, že by se komunistická propaganda ujala tehdejší lidické tragédie, té se ujal celý svět... Celá současná kauza Lidice je víceméně jen hledání senzace tam, kde by se hledat neměla... Nemyslím si, že nepodložené informace, o které se i historici přou, by se měly vykládat ve veřejnoprávním médiu jako pravda.
Filip Zachariáš

Politolog uznává, že pohled na historii se vyvíjí. „Také platilo a bude platit, že historii píšou vítězové k obrazu svému. Obávám se, že to je i tento případ... Pokud jsou historická zjištění podložena historickým faktem, a je na nich mezi historiky všeobecná shoda, tak v pořádku. V případě Lidic tak tomu ale není.“ 

„Ptejte se lidických dětí, proč se zvedla taková vlna odporu. Ti lidé mají své důvody a předpokládat nějaké ovlivnění Bobošíkovou nebo místní buňkou Českého svazu bojovníků za svobodu, mi připomíná až neúctu k těmto lidem,“ kritizuje Filip Zachariáš (KSČM). 

Lidice byly vždy součástí propagandy a lží

Čtěte také

iROZHLAS

Lidice rozděluje stavba památníku pro letce RAF Josefa Horáka a Josefa Stříbrného

„Je to velká škoda pro nás pro všechny. Ředitelka (Lehmannová) byla ve funkci velmi zdatná a profesionální,“ soudí publicista se zaměřením na historii Luděk Navara. 

Lidické pamětníky tvoří lidické ženy a lidické děti. „Dnes žije už jen jedna lidická žena Jaroslava Skleničková. Taky ředitelce Lehmannové vyjádřila podporu. Většina lidických děti ale byla proti... taky je jich většina v Bobošíkové pobočce svazu bojovníků za svobodu.“

Za tímto bádáním vidím snahu najít historickou pravdu. Ta není vždy taková, jakou si ji představujeme. A to je celý problém: ti, kterým se nelíbí, se proti ní ozývají. Otázkou je, jestli se z toho někdo snaží získat politické body.
Luděk Navara

Publicista považuje tragédii Lidic za součást komunistické propagandy lží. „Došlo k zakrývání nebo manipulování skutečnosti, protože komunistický režim nepotrestal některé zločiny. Třeba esesák Max Rostock, který přímo vraždil v Lidicích, trestu unikl. Pak byl tajně omilostněný a poslaný na Západ jako špion.“ 

„Je pravda, že jiný historik zjištění o udání židovské ženy zpochybňuje... Ale zdroj, který by tvrdil opak, neexistuje. Vede se spor i o tuto ženu, která skončila v Osvětimi. Ředitelka Lehmannová chtěla její osud v Lidicích připomenout a i proti tomu se zvedla vlna odporu. Takže nejde jen o sporné udání,“ upozorňuje Luděk Navara.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Veroniky Sedláčkové.