Odklad přijetí eura

Přesto jde o významné vítězství odpůrců společné měny, především prezidenta Václava Klause a pak také značné části vedení České národní banky.

Klaus i Klausem jmenovaní centrální bankéři netají důvody, proč si myslí, že přijmout euro je záležitost, u které se nemusí spěchat. Prezident to řekl jasně, když zveřejnil tři podmínky, které se musí splnit, aby Česko přijalo společnou měnu a vstoupilo do eurozóny. Musí se prokázat, jestli společná měna členským státům unie skutečně prospívá. To je podle Klause dost pochybné, protože ekonomický růst ve třinácti členských státech eurozóny až dosud zaostával za růstem Spojených států. Dokonce platí, že evropské země, které do eurozóny nevstoupily, rostly rychleji než státy, které euro přijaly.

Podle prezidenta navíc není Česká republika na vstup ekonomicky připravená. Nejde mu o výkon národního hospodářství, ale o ceny. Jsou u nás stále asi dvoutřetinové oproti hladině v eurozóně. Podle Klause hrozí, že se české ceny po vstupu do eurozóny začnou rychle přibližovat evropským. To by znamenalo dramatický růst inflace. Prezidentovi nakonec vadí, že přijetí eura může být jen dalším krokem k založení evropské federace, kterou rezolutně odmítá.

Představitelé bankovní rady České národní banky, v čele s Miroslavem Singerem a Mojmírem Hamplem, dodávají, že pro Českou republiku je výhodné, když si může sama stanovit úrokové sazby. Ve čtvrtek sice zvýšila základní úrokovou sazbu na 3,25 procenta, to je však stále o tři čtvrtě procentního bodu lepší, než v eurozóně. Proč bychom se měli zbavovat levnějších peněz?

Tento důvod však je pouze příkladem toho, že zemi může prospět vlastní měnová politika, když chce snížit nebezpečné utrácení, nebo naopak lákat investory. Singer ještě podotýká, že česká koruna je měna natolik kvalitní, že se ji čeští občané chtějí vzdát mnohem méně, než občané jiných postkomunistických zemí.

Tolik tedy více či méně ekonomické argumenty, které říkají, že s eurem není třeba spěchat. Nutno dodat, že nejsou příliš přesvědčivé. Ukazují možná rizika, ta však nejsou nikterak velká.

Příkladem je Klausova hrozba zvýšení cen. Zkušenosti jiných zemí říkají, že se inflace po vstupu vždy mírně zvýší. Nikdy to však nebylo o pět procent, v případně většiny zemí zpravidla méně. Nejpozději do tří let se ceny uklidnily. Česko navíc bude mít v roce 2012 nejspíš stejnou cenovou hladinu, jako Slovinsko, které do eurozóny vstoupilo bez velkých problémů letos.

Námitka České národní banky o nižší úrokové sazbě je působivá, jenže poslední výkon ukazuje, že se čeští centrální bankéři stejně musí řídit rozhodnutím těch evropských.

Působivější je koneckonců politický rozměr námitek. Klaus se obává dalšího postupu evropské integrace a je pro to ochoten nasadit kůži. Češi centrální bankéři zase s odkazem na neprokazatelnou lásku Čechů k jejich koruně zcela logicky hájí své zájmy a pravomoci. Až nebudou moci určovat úrokové míry, k čemu vlastně budou?

Na druhé straně nejsou ekonomicky příliš významné ani argumenty, které vyzývají k rychlému přijetí eura. Například expert sociální demokracie Jiří Havel doporučuje, aby se euro přijalo, protože se podnikatelům sníží transakční náklady při měnových převodech. Ekonomice se tím zvýší výkon o procento.

Analytik Tomáš Sedláček zase prohlašuje, že přijetí eura může být účinným bičem na vládu, aby včas provedla rozpočtové reformy, které jsou před vstupem do eurozóny nezbytné. Podobný názor sdílí také ministr financí Miroslav Kalousek.

Z toho je zřejmé, že rozhodující důvody příznivců eura jsou rovněž politické. Sociální demokraté chtějí hlubší evropskou integraci i tedy i společnou měnu. Ministr financí je evropskými kolegy neustále dotazován, kdy už euro přijmeme, když jsme to Evropské unii slíbili v přístupové smlouvě.

Každý má prostě svůj názor, prosazuje ho proti druhým a ekonomické důvody slouží jako vhodná munice.

Při takovém lehce cynickém pohledu na věc se pak dá snadno vysvětlit, proč vláda odmítla stanovit termín přijetí eura. Proč by si sama na sebe pletla bič, když reforma třeba nevyjde.

Bráno zeširoka a úplně selským rozumem, Češi mají možnost odložit splnění nějakého úkolu, tak ho tedy odloží. Stejně postupuje každý školák, nebo zaměstnanec.

Dávají tím ovšem další argument institucím, jako jsou Světová banka nebo ratingová agentura Standard and Poor's. Už zhruba rok opakují, že bývalé postkomunistické země propadly po vstupu do Evropské unie reformní únavě. Navíc jejich nestabilní vlády nedokážou nic prosadit. Pokud tedy ministrům nevadí, že o něco zhoršili pověst České republiky, neexistuje vážný důvod, proč vstup do evropské měnové unie trochu nerozmlžit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .