Odhalíme jen zlomek toho, co u nás dělají ruští agenti. Podléhají přímo Putinovi, soudí expert Kutěj

Šéf izraelské vojenské rozvědky zůstával ve službě, dokud za něj nebyl vybrán vhodný nástupce. „V Izraeli je osoba vojáka velmi vážená, slouží tam všichni kromě ultraortodoxních Židů. Proto si myslím, že je to standardem,“ vysvětluje expert, proč Chaliva se svým prohlášením předstoupil před národ.

Čtěte také

Jan Fingerland: Izrael se ptá – kdo za to může?

„Když se podívám na situaci po 7. říjnu, tak několik vysokých funkcionářů tajných služeb i armády předložilo své rezignace.“

Chalivovo selhání spočívá v podcenění nebezpečí. Večer před útokem byl informován o nezvyklých pohybech, které ale vyhodnotil jako cvičení a nevěnoval jim pozornost včas. K podobné chybě přitom nedošlo poprvé, v roce 1973 například úplně stejným opomenutím došlo k jomkipurské válce.

Útok Hamásu ale nelze vnímat jako selhání jednotlivce, protože každá bezpečnostní služba má pouze omezené možnosti, jak získávat informace o svých nepřátelích.

Chyby ruské rozvědky

To, že tajné služby nemají šanci odhalit veškerou činnost zahraničních agentů, je zjevné i při mapování činnosti agentů ruské rozvědky na našem území.

„S největší pravděpodobností víme o rozhodně menší polovině toho, co se děje nebo co se připravuje,“ říká Kutěj a odhaduje, že odhalit se podaří pouze 10 až 30 procent aktivit. „Žádná přesná kvantifikace ale není možná, protože se nám nikdy nepodaří zjistit 100 procent.“

K obnově a rozvoji ruské rozvědky došlo až s nástupem Vladimira Putina k moci.

„Je to jeho doména, kterou si vyhradil pro sebe,“ předpokládá Kutěj. „Co se týče eliminačních operací v zahraničí, tak ke každé jedné dává souhlas on.“

Čtěte také

Nejrychlejší způsob, jak Putina donutit k jednání o míru, je na Rusko dál útočit, soudí komentátor Bloombergu

I přes značné kvality ruských agentů je možné, že v případě informací o situaci na Ukrajině před invazí došlo k podobnému pochybení jako v případě izraelské reakce na činnost Hamásu.

„Nevíme, co mu mělo být předkládáno, co mu bylo předkládáno ani jak to bylo naplánováno. Dodnes jsem přesvědčen, že ještě úplně přesně nevíme, jaký byl cíl té operace,“ uvažuje Kutěj.

„Spekulujeme, že to bylo svržení vlády, že tam přijížděly jednotky, které měly uchvátit Kyjev. Ale bylo to skutečně tak?“

K pochybnostem ho vede pomalý postup a pokračující konflikt. Domnívá se, že kdyby Rusové Kyjev dobýt chtěli, už by k tomu došlo.

„Setkali se s něčím, na co nebyli připraveni. To znamená, že buď rozvědka předložila informace, které nebyly v souladu se skutečností, anebo které nemohli předpokládat,“ vysvětluje Kutěj a dodává, že do reálného vývoje vstupuje mnohem více faktorů, ne jen informace tajných služeb.

To lze pozorovat například na roli prezidenta Volodymyra Zelenského, o němž Rusové údajně předpokládali, že uteče do exilu.

Jakých největších chyb se v nedávné historii dopustily tajné služby? Variují ruští agenti v evropských zemích své strategie? A dokáží na ně naše bezpečností složky reagovat dostatečně efektivně? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Barbora Tachecí.