Odbržděná pravice

Sestavení vlády sice komplikují určité okolnosti, zatím však před postupem jednání tají jako loňský sníh.

Necelý týden po vyhlášení překvapivých volebních výsledků tedy prezident Václav Klaus pověřil Petra Nečase z ODS jednáním o nové vládě. Pokud mu do čtrnácti dnů přinese dohodu tří stran o nové vládě včetně koaliční smlouvy, nebude váhat a Nečase jmenuje premiérem.
Přesně takový postup veřejnost očekává, přinejmenším ty dva miliony a čtyři sta tisíc lidí, kteří dali hlasy Občanské demokratické straně, TOP 09 a Věcem veřejným.

Jde sice jen o necelou třetinu registrovaných voličů, ovšem právě jejich hlasy otevřely možnost k vytvoření parlamentní většiny, která nemá v České republice obdobu.

Od voleb se zdá, že komplikace pro vznik nové pravicové vlády jsou jen technického rázu. Podle počtu hlasů vyhrála sociální demokracie, ovšem bez možnosti získat ve sněmovně většinu. Václav Klaus sice svého času trval na zavedení pravidla, že prezident musí sestavením vlády pověřit vždy předsedu vítězné strany, ale nakonec to nebyl v roce 1997 on, kdo nechal vládu sestavovat předsedu až čtvrté nejsilnější partaje. Proč by dnes nevyužil stejného práva, jakého se kdysi chopil Václav Havel. Zvlášť to platí v případě, kdy by pověření sociálního demokrata Bohuslava Sobotky bylo jen formální a sestavení vlády by se tím jen zbytečně zdržovalo.

Dalším technickým problémem je známá skutečnost, že Petr Nečas není předsedou Občanské demokratické strany. Jeho premiérské postavení by se zbytečně oslabilo, kdyby nastoupil do čela vlády bez jasného stranického mandátu.

ODS proto svolá v předčasném termínu kongres, kde bude Nečas zvolen velmi pravděpodobně bez protikandidáta. Dá se dokonce čekat, že do stranického pustí jen sobě blízké politiky. To všechno se stane od soboty za dva týdny. V nadcházejícím týdnu už bude možné, aby prezident Nečase jmenoval premiérem, a ještě do konce června může vláda požádat sněmovnu o důvěru.

Vláda se tedy skládá v kvapíkovém tempu a nezbytné formality se řeší bez zbytečných odkladů. Jenže v rychlosti se občas něco přehlédne, v případě sestavování nové vlády například skutečnost, že nejsou jen formální problémy.

První vážnou komplikací je profil dvou ze tří stran, které mají novou koalici složit. Vznikly teprve v nedávné době a nikdo nemá zkušenost s tím, jak se budou chovat. Poslanecký klub TOP 09 má čtyřicet členů, z toho je dvanáct bývalých lidovců a vedle nich zasednou převážně starostové, doktoři, profesoři a manažeři. Vesměs jde o lidi, kteří nemají zvláštní sklony dodržovat jakoukoli disciplínu. Záruku za konzistentní chovány celé strany prý nesou její dva vůdcové. Těžko však říci, co přesně zaručují. Předseda Karel Schwarzenberg byl členem či kandidátem čtyř různých stran. Miroslav Kalousek, jak známo, dokáže domluvit koalici třeba s čertem. Teď říkají, že jsou konzervativní, při tom se ovšem nabízí hodně široký výklad.

Ještě méně jasná je tvář Věcí veřejných. Jsou typickou protestní stranou, kterou založilo několik zastupitelů z prvního pražského obvodu. Přidali se k nim různí nespokojenci a studenti. Jejich program je liberální, ale míří dost doleva požadavkem přímé demokracie. Co vlastně budou dělat, až zasedne sněmovna, patří k hlavním otázkám nadcházejícího volebního období.

Problém je i třetí koaliční strana ODS. Má sice relativně jasný program, ovšem právě prochází krizí vedení. Nečas se musí vymezovat proti některým vlivným regionálním politikům a chtěl by zbavit ve straně vlivu takzvané krajské kmotry. V jihočeské organizaci se už rozhořela otevřená válka mezi dvěma křídly, což svědčí o napjatých vztazích v celé straně.

Kromě nejistých poměrů v jednotlivých stranách koalice nemá příští vláda program. Všechny tři strany přísahají na snižování dluhů a Nečas už řekl, že sestavuje „vládu rozpočtové odpovědnosti“. Jenže ještě žádný ze stranických lídrů neviděl návrh rozpočtu na příští rok a tak se zatím vedou jen ideologické úvahy.

Rychlost sestavování vlády má zakrýt skryté potíže, před kterými nová vláda stojí. Použitelnou metodou může být rychlý revoluční převrat ve všech oblastech veřejného života ve jménu ideologie záchrany rozpočtu. Musí se stihnout rychle, než se strany rozpadnou, což se možná stane, až veřejnost začne odmítat nepopulární reformy.

Pokud pravice takový postup zvolí, tak si můžeme povzdechnout s Rychlonožkou z Rychlých šípů: „U Jóviše, jak tohle dopadne:“

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.