Ochrana ovzduší

Ministru životního prostředí se od občanských demokratů dostalo poučení, že v republice nežijí jen čolci, ale i lidé, čímž zřejmě bylo míněno, že by se to s ochranou přírody nemělo přehánět na úkor rozvoje. Kdyby šlo pouze o čolky, ekologické hnutí by se zřejmě ve světě netěšilo větší pozornosti. Ekologové se stali významnou politickou silou v zemích, kde si občané uvědomili, že ohroženým druhem se kvůli zhoršujícímu se životnímu prostředí stává člověk. Příkladem budiž studie Světové zdravotnické organizace a Evropské ekologické agentury, podle které je vlivem životního prostředí v Evropě ohroženo zdraví dětí více než kdykoli v minulosti. Studie uvádí, že jsou ohroženy více než patnácti tisíci chemikáliemi a mnoha fyzickými činiteli, jako jsou znečištěný vzduch, silniční doprava, kontaminovaná voda a potrava, nezdravé bydlení, radiace či tabákový kouř. Nejvíce jsou ohroženy děti nejmenší.

Z toho lze vytušit, že pro příští generaci se stav životního prostředí stane vyšší prioritou než zvyšování materiálního pohodlí, a to bez ohledu na čolky. Dnes je ale situace jiná. Hodně lidí se u nás bojí spíše ekologů než ekologické krize. Dokud nenastane, bude se ochráncům životního prostředí předhazovat, že chtějí, abychom se vrátili na stromy. Odpověď ekologů, že jim jde o to, abychom na stromech neskončili, začneme brát vážně ve chvíli, když výsledky svého počínání budeme z těch stromů pozorovat. Bude smutným paradoxem, jestliže dříve než my starší na těch stromech skončí naše děti.