Obrněná sonda k Jupiteru

Meziplanetární sondy nemívají brnění. V případě americké sondy Juno, která se v srpnu 2011 vydá k Jupiteru, je to ale nezbytnost. Během celého svého letu bude vnořena do silného kovového obalu, do jakéhosi krunýře. Tato sonda totiž bude zblízka zkoumat silný radiační pás, který se rozkládá kolem tohoto "krále planet", největší planety Sluneční soustavy. Palubní elektronika sondy by jinak průlet oblastmi s velmi vysokou radiací nepřežila.

"Brnění" této sondy vědci vytvořili z lehkého kovu titanu. Během minulého týdne odborníci z Jet Propulsion Laboratory na urychlovací modul sondy tento titanový obal nasadili. Skládá se ze souběžných titanových desek, každá z nich má plochu zhruba jednoho čtverečního metru a je zhruba necelý centimetr silná. Obal váží více než 220 kilogramů a bude mít rozměry odpovídající rozměru nákladního prostoru osobního automobilu. Uvnitř něho bude pracovat řídicí počítač sondy, 9 citlivých vědeckých přístrojů a další elektronické vybavení. Tyto přístroje budou mapovat radiační pás a magnetické pole Jupitera a budou pozorovat gigantické polární záře. Cílem je také nepřímý průzkum pevného vnitřního jádra planety a stanovení obsahu vody a čpavku v atmosféře Jupiteru.

Jupiterův radiační pás se nachází zhruba v úrovni rovníku Jupitera, za jeho vznik je zodpovědné extrémně silné magnetické pole, které vzniká působením mocných proudů, tekoucích v elektricky vodivé části nitra Jupitera. Silné magnetické pole stíní planetu před nabitými částicemi, které přilétávají ze Slunce. Magnetické pole, rotující společně s planetou, tyto částice urychluje a odmršťuje je pryč. A to někdy rychlostmi, které se blíží až rychlosti světla. Nabité částice přitom vyzařují fotony tvrdého elektromagntického záření. Toto mohutné magnetické pole sahá dokonce až k dráze další planety - k Saturnu.

Během své patnáctiměsíční mise na oběžné dráze kolem Jupiteru se sonda dostane co do radiačního objemu asi 100 milionů dávek ekvivalentních rentgenovému vyšetření u zubaře. Přitom se bude do rovníkového radiačního pásu nořit jen občas, bude totiž obíhat po polární dráze. Klasické olověné protiradiační stínění by v tomto případě bylo mechanicky měkké a nevydrželo by přetížení při startu. Proto vědci vybrali jako vhodnější materiál lehčí a pevnější titan. Části elektroniky a kabeláže, které vyčnívají z hlavního stíněného prostoru, budou pokryty jakousi mozaikou plátků z mědi a nerezové oceli. Už na Zemi vědci budou toto brnění testovat ve speciální komoře pomocí spršek záření gama, tedy fotonů s ještě větší energií než má rentgenové záření.