Obehraná korupční písnička

Rozpočtem resortu protékají miliardy a v podobných řádech se často pohybují zakázky, které získávají nejrůznější firmy. Rozhodnutí o jejich přidělení často provázejí protesty zpochybňující regulérnost dané soutěže. Zdá se, že ne vždy jde o zhrzenost neúspěšných uchazečů. Přitom leckdy je velmi obtížné dobrat se pravdy. Řeč může být o velkých zakázkách typu nájmu nadzvukových stíhaček gripen, nebo o největší zakázce v armádní historii. Ta se týkala pořízení obrněných transportérů za více než třiadvacet miliard korun. Přitom ministerstvo obrany využilo příslušnými zákony danou možnost nevypisovat otevřenou veřejnou soutěž s ohledem na základní bezpečnostní zájmy země.

Nejde však pouze o takováto tučná sousta. Připomenout lze dnes už legendární padáky, které měly jeden "drobný" nedostatek. Pokusit se s jejich pomocí přistát po skoku z výše několika kilometrů bylo životu nebezpečné. Slušný zisk firmám a podle všeho i armádním úředníkům, kteří o zakázkách rozhodovali, mohly vynést i na první pohled méně lukrativní dodávky. Ty se mohly týkat zásobování potravinami, nebo třeba nejrůznějších stavebních prací. Nemuselo zrovna jít o miliardy, ale o desítky nebo stovky milionů. S trochou zjednodušení by se dalo říci, že kamkoli v armádě zaměří policie svoji pozornost, tam by mohla odhalit něco nekalého. Do fáze obžaloby byl například dotažen případ související s veřejnými zakázkami na úpravy letišť a opravy letištní techniky. Koncem března byla obžalována z korupce jedenáctka bývalých vysokých důstojníků, většinou plukovníků a podplukovníků. Ti měli v letech 1997 až 1999 zmanipulovat zakázky asi za čtyři sta dvaaosmdesát milionů korun. Na začátku loňského roku zase policie zadržela šéfa odboru infrastruktury ministerstva v momentu, kdy přebíral milionový úplatek od prokuristy firmy zajišťující ostrahu šesti muničních skladů. Ta přitom zakázku za necelé tři miliardy korun získala bez výběrového řízení. Ve výčtu případů, kdy peníze z armádního, tedy státního, rozpočtu byly podivně a s pomocí korupce rozdělovány vyvoleným firmám, by se dalo ještě pokračovat.

Z tohoto úhlu pohledu není tudíž šokující informací zpráva, že policie hledala v budovách ministerstva obrany po celé republice důkazy o korupci a podvodech při zadávání veřejných zakázek, tentokrát týkajících se rekonstrukce a prodeje vojenských nemovitostí. Jejich hodnota mohla prý dosáhnout až půl miliardy korun. Rovněž nepřekvapilo zjištění detektivů, že šlo o organizovanou skupinu lidí, kteří se předem domluvili, jak výběrová řízení zmanipulují ve prospěch určité firmy, a pak si rozdělí zisk. Různé okolnosti totiž nasvědčují tomu, že i v jiných případech se postupovalo podobně. Zkrátka jako by existoval určitý vzor, do kterého se dosazovaly jen konkrétní zakázky a konkrétní osoby.

Samozřejmě může jít pouze o shodu okolností. Přesto je s podivem, že vedení resortu léta nebylo schopno podobným praktikám čelit. Přitom po propuknutí jednoho skandálu, by se předpokládalo, že dojde k takovým změnám, které zneužívání veřejných zakázek podobným způsobem znemožní. Proč se tak nestalo, na to neexistuje přijatelná odpověď. Částečné vysvětlení lze nalézt v dnešní Mladé frontě Dnes. Jsou-li její informace přesné, pak stojí za to citovat z článku s příznačným titulkem - "Vyhrává ten, kdo podplácí". Cituji:"Pokud se zaběhlým pravidlům někdo vzepřel, pak byl do několika týdnů zbaven funkce a na jeho místě se ocitl člověk, který ochotně spolupracoval. Ne všechny ubytovací a stavební správy byly zkorumpované. Ale například o té plzeňské, která byla později zrušena, kolují ještě dnes v armádě horory, říká zdroj MF DNES. Pro úplatného náčelníka plzeňské správy se poté na ministerstvu obrany hledalo takové místo, aby "obchody" mohly pokračovat." konec citátu z Mladé fronty Dnes i tohoto příspěvku.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .