Občanští demokraté v roli politických zombie

Popravdě se sociální demokraté nikdy nestavěli proti snížení daně z příjmu. Nebyli však pro plošné snížení. Preferovali snížení této daně nízko a středně příjmovým skupinám. A naopak zdůrazňovali, že nevidí důvod snižovat daně bohatým.

Reakce občanských demokratů na poslední daňovou iniciativu v režii premiéra Paroubka je nejen dětinská, svědčí i o jejich politické nevyzrálosti. Jakoby oněch sedm let v opozičních lavicích nestačilo. Jakoby si říkali o další léta mimo vládní kabinet. Strana, která má našlápnuto vyhrát nejbližší volby, která hodlá převzít vládní odpovědnost, se přece nemůže chovat jako podebraná pata. Vyzrálá strana musí být schopna vytlouci politický kapitál i ze zdánlivé prohry. To, že se sociální demokraté proti své tradici uchylují ke snižování daní, je přece jejich vítězství. Jaképak vykrádání volebního programu! Je to výsledek našeho opozičního tlaku. Je to jednoznačné vítězství naší strany a projev strachu sociálních demokratů z růstu naší popularity. Pravda, daně snižují selektivně. Nevadí, přátelé, jen co vyhrajeme volby, napravíme i tuto drobnou chybičku. Tak by měl znít hlas z opozičních lavic. To však za předpokladu, že tam sedí sebevědomí představitelé politicky sebevědomé strany. Namísto toho slyšíme sebezneucťující naříkání nad věrolomností a populismem vládnoucí garnitury.

Premiér Paroubek by byl nyní sám proti sobě, kdyby nezatroubil do protiútoku poté, co občanští demokraté smetli se stolu jeho a jeho ministra financí Sobotky daňovou iniciativu. Měla se přece týkat převážné většiny obyvatel. Pohleďte, má šanci nyní zvolat, občanští demokraté znovu dokazují, co se o nich dávno víme, že jsou stranou pro bohaté, stranou, která hájí zájmy pouze bohatých! Není celá jejich Modrá šance jen šancí pro bohaté? A zdůrazňuje přitom, že sociální demokraté nic proti bohatým nemají, naopak považují je za sůl země a společnosti, jen jsou přesvědčeni o oprávněnosti jejich vyššího zdanění.

Zdá se, že Občanská demokratická strana dnes sklízí úrodu, kterou zaseli předchůdci dnešních jejích vůdců už počátkem devadesátých let. Mnozí z nich totiž, původně kariérní komunisté, pečetili tehdejší zásady občansko demokratické politiky pojetím kapitalismu, jak si je osvojili z předchozích večerních kurzů marx-leninismu. Tak je možné vysvětlit, proč tolik z nich počátkem devadesátých let zvolilo úprk k bezbřehému liberalismu s jeho božstvem, ztělesněným neviditelnou rukou trhu. Tu potom ordinovali jako univerzální lék pro každou ekonomickou, ale i sociální potíž. Vůbec nevzali na vědomí, že se pokoušejí oživit duchy devatenáctého století, pojetí politiky, které nakonec ve století dvacátém bylo, když ne přímou, tak nepřímou příčinou cele řady neštěstí a katastrof, kterými je dvacáté století doslova přecpáno. Jen jedno si z večerních kurzů marx-leninismu neodnesli. Zdánlivě proradnou, ve skutečnosti pravdivou argumentaci komunistů. Za existenci sociálního státu a sociálního modelu, za tehdejší lidskou tvář kapitalismu Západ vděčí existenci komunistických režimů, sovětského typu, odmítajících a likvidujících zásadně byť jen náznaky kapitalismu. Teprve pádem sovětského impéria, koncem studené války a nástupem globalizace si mnozí intelektuálové, ale i politici na Západě začínají uvědomovat, byť poněkud v jiné souvislosti, že komunisté ve své argumentaci měli pravdu. Kapitalismus byl existencí sovětského impéria nucen držet před svou skutečnou tváří lidskou podobu. Sociální odpovědnost firem a korporací se jen zdála nedílnou součástí podnikatelské kultury. Dnešní Čína naopak, představitel nesovětského typu komunismu, je přesvědčivým důkazem toho, jak komunismus a kapitalismus jsou slučitelnými, vzájemně se dokonce doplňujícími.

V politickém krédu socialistického francouzského ministerského předsedy Lionela Jospina, které zní, ano tržní ekonomice, ne tržní společnosti, je tato západní zkušenost uložena a trvá nejméně od konce druhé světové války. Proto by nemělo být pro nás příliš velkým překvapením, pokud mnohé podobné projevy našich občanských demokratů na Západ od nás působí jako projevy politických zombie. A stejně tak by pro nás nemuselo být překvapením, jestliže si nakonec podobnými projevy občanští demokraté předem vyhrané volby prohrají.