Občanská společnost kontra Klaus

7. červen 2005

Když před nějakým časem pronesl prezident Václav Klaus na summitu Rady Evropy ve Varšavě projev, ve kterém se kriticky vyslovil ohledně některých jemu nelibých jevů v moderní společnosti, jistě ani sám netušil, že se mu podaří ve své vlasti rozbouřit cosi, co je mu už poměrně dlouho poměrně hodně proti srsti, totiž - něco, co se nazývá "občanská společnost".

Podle tehdejšího vyjádření českého prezidenta by novým úkolem Rady Evropy měl být boj proti takzvané "post-demokracii". Ta, podle Klause, zahrnuje především nátlak nejrůznějších nevládních organizací, které chtějí promlouvat do běžného života lidí, přestože nemají z voleb vzešlý mandát.

Český prezident cosi, co on označuje za postdemokracii, charakterizoval jako (citát dle ČTK) "pokus bez demokratického mandátu vzniklých seskupení - takzvaných NGO (nevládních organizací) přímo se vměšovat do života lidí". Kromě toho poukázal tehdy prezident Klaus na různé komplexní jevy, též mu - dle kontextu jeho projevu - nelibé. Jsou to podle něj různé ekologismy, humanrightismy, multikulturalismy, a podobné -ismy.

Prezidentu Klausovi se tedy nelíbí především skutečnost, že vliv nevládních organizací není opřen o výsledky voleb. Podle něj je to fenomén posledních let, posledních desetiletí a on jej považuje za velmi riskantní a velmi nebezpečný. Vzhledem k tomu, že prezident Klaus neoznačil přesně nějakého konkrétního provinilce z řady oněch -ismů, ani neurčil, která, či které z nevládních organizací - podle něj - představuje tak strašné nebezpečí pro demokracii, nechal vskutku velký prostor lidové tvořivosti v oblasti proti-názorů.

Proti Klausovu varšavskému vystoupení se ihned ozvali disidenti z dob totality, kteří se cítili být nevhodně zasaženi jeho všeobecným a nekonkrétním výpadem proti občanským aktivitám, nehledícím na volební mandát a starajícím se o to, aby si politici nemohli dělat naprosto všechno, co se jim zlíbí. Nejnověji se s žádostí o omluvu na Hrad obrátilo i zhruba devadesát různých nevládních (a neziskových) organizací, které chtějí rovnou po prezidentovi omluvu.

Pro jistotu ocituji pasáž z jejich dopisu: (...) Jen nepatrná část občanů v této zemi má mandát, pocházející z voleb, který jim dává pravomoc spravovat věci veřejné. Avšak všichni občané mají mandát z titulu svého občanství, který je zavazuje k zájmu i k péči o věci veřejné. Je smutné, že se český prezident staví proti aktivní občanské společnosti, zatímco celý demokratický svět ji považuje za jeden ze svých základních pilířů a respektuje ji.

Vážený pane prezidente, demokracie nespočívá jen v právu volit a být volen. Demokracie je naplňována zejména každodenní občanskou aktivitou a vysokou mírou využívání všech zákonných práv občanů zasahovat do správy věcí veřejných. Věříme, že víte, co je demokratická občanská společnost, a že máte zájem na jejím rozkvětu v naší zemi. Proto Vás žádáme, abyste se omluvil všem občanům, kterých se Vaše unáhlená slova osobně a velmi nepříjemně dotkla.

Konec citátu.

Možná, že trochu doplácíme na nezkušenost v oblasti komunikace veřejnosti se špičkovými politiky.

Prezident Klaus, jistě zcela promyšleně, volil naprosto neurčité a vágní formulace, když zaútočil na jakéhosi imaginárního nepřítele demokracie. Politici říkají své názory asi tak jako se lékař trefuje s lékem do jakéhosi "průměrného" pacienta. Když na nějakého z léčených klientů příslušný lék nezabere, nasadí se mu jiný.

Politici u nás říkají často věci, o kterých se domnívají, že je lidé (průměrně) chtějí slyšet.

Václav Klaus by jistě nenapadl obrovský společenský sektor občanských nevládních iniciativ, kdyby si nebyl jist tím, že zároveň zahraje do noty příslušně velkému sektoru lidí, kterým jsou nevládní organizované aktivity šumafuk, nebo jim rovnou jdou proti srsti, neb dělají něco, co se průměru vymyká...

Avšak, abychom připomněli, že pravda má nejméně dva póly, je třeba říct, že prezidenta Klause teze o tom, že do věcí veřejných mohou promlouvat toliko ti, kteří jsou na to vybaveni tzv. "demokratickým" mandátem, vzešlým z voleb, je cosi by mohlo zavánět, když použijeme Klausovu terminologii, jistým "lukašenko-ismem". Ať tak či tak, podle hradního mluvčího Petra Hájka se prezident Klaus omlouvat nehodlá. Ani prý nemůže, neb - podle mluvčího - taký výrok nikdy neučinil. Mluvil toliko, pravil mluvčí Hájek o (cituji dle iDnes) "nebezpečí ideologií, jejichž stoupenci se skrývají za témata, kterými se zabývají některé neziskové organizace" a pokračoval " Mluvil i o tom, že tito lidé zneužívají fenomén a aktivity neziskových organizací pro své aktuální politické ambice a cíle, jež s posláním těchto organizací nemají nic společného." Konec citátů z reakce hradního mluvčího Hájka. A je to. Neziskový a nevládní sektor v České republice tedy zřejmě trpí nějakou formou kolektivního stihomamu. S tím se ale bude muset žít nějak i dál. Co třeba nevybízet prezidenta Klause k omluvě, ale vyzvat ho - jménem nevládních a neziskových organizací - k tomu, aby se nějak vyslovil k problematice těch, kteří se bez demokratického mandátu montují do života společnosti tím, že lobují za ZISKOVÉ organizace a tím přímo ovlivňují nejen chod státu, ale také jeho demokratický vývoj?

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.