Obavy z etnického násilí v Kongu

27. květen 2003

V africkém Kongu se bojuje s malými přestávkami už od počátku šedesátých let. Od roku 1998, kdy se sousední Uganda a Rwanda pokusily intervencí svrhnout nástupce diktátora Mobutua, je Kongo navíc rozděleno hned několika frontovými liniemi. Vláda tedy kontroluje jenom část země a jednotky OSN, které mají dohlížet na příměří na území větším než polovina Evropy, mají méně než pět tisíc mužů. Sousední státy, a z nich především východní sousedé Konga , Uganda a Rwanda, ze svých vnitropolitických důvodů podporují etnické rozbroje v příhraničních provinciích.

V jedné z nich, v provincii Itara, propukly dvanáctého května rozsáhlé boje mezi ozbrojenými milicemi národností Hema a Lendu o kontrolu nad správním střediskem provincie, městem Bunia. Humanitární pracovníci napočítali, jenom v centru města, přes tři stovky mrtvých těl. Osmdesát procent ze sto padesáti tisíc obyvatel města muselo uprchnout. Pouze patnáct tisíc z nich se mohlo uchýlit pod ochranu slabé posádky modrých přileb OSN na letišti a přilehlé základně.

Podle zdrojů OSN na místě, citovaných agenturou DPA, panují obavy, že napětí mezi milicemi Hema a Lendu může kdykoliv vybuchnout v rozsáhlé násilné střety. Pokud se hovoří o napětí, to v této oblasti narůstá už dlouhou dobu. Před dvanáctým květnem, kdy vypukly násilnosti ve městě Bunia, měly humanitární organizace přístup už pouze jenom na dvacet procent území okolní provincie Itara. Jejich pohyb navíc stěžovalo i stále používání zakázaných protipěchotních min.

OSN v New Yorku prohlásila situaci ve východním Kongu za kritickou a mnozí diplomaté a pozorovatelé vyjadřovaly obavy, aby se neopakovala tragédie Rwandy z roku 1994, kdy neochota Mezinárodního společenství zabránit etnickému konfliktu v jeho začátcích, pomohla rozhoření genocidy s možná až milionem obětí. OSN sama nemá možnost rychlé vojenské reakce a musí se o pomoc obracet na členské státy.

V minulých dvou letech se ovšem objevil nový druh mezinárodní vojenské intervence v Africe, kdy právě kvůli rychlosti zásahu OSN podporovala vytváření jednotlivých koalic států ochotných poskytnout svoje intervenční jednotky. OSN potom dala koalici ochotných svůj mandát a jakýsi politický dohled, ale do vlastních vojenských operací nezasahovala. Exemplárním příkladem podobného zásahu byla Brity vedená intervence na zastavení občanské války v Siera Leone. V případě hašení války v Kongu se OSN překvapivě obrátila o pomoc na Evropskou unii.

Největší námitky vznášelo Německo, které upozorňovalo na to, že Kongo je od Evropy příliš daleko, tamní konflikt je velmi komplikovaný a probíhá na velkém území a navíc, že Unie nemá na situaci v Kongu zformulován společný postoj. Po týdnu jednání, v pondělí Německo stáhlo svoje námitky a otevřelo tak cestu k první vojenské operaci pod vlajkou Evropské unie v Africe v celé její historii.

Vedení mise by mělo být, podle listu Financial Times, svěřeno Francii. A vedle několika dalších členských zemí Unie, by se do operace v Kongu mohli zapojit Pákistán, Nigérie a Jihoafrická republika. Německý ministr zahraničí, Jožka Fischer, v pondělí také řekl, že i přes politický souhlas s misí Unie v Kongu Německo pro ně neposkytne žádné svoje vojáky. Do Konga tedy mezitím odletěla průzkumná jednotka francouzské armády a generální tajemník OSN Koffi Annan připravuje detailní zprávu o situaci.

Ministři zahraničí Unie ovšem budou o problému Konga jednat až šestnáctého června na schůzce v Lucembursku. Zbývá tedy doufat, že výbuchu etnického násilí v východním Kongu zatím zabrání samotná zvěst o tom, že Evropská unie by v Bunia mohla někdy v budoucnosti zasáhnout.

autor: Jan Urban
Spustit audio