O rychlosti

I v Řecku, sužovaném dvěma sty požáry, jde o čas, jenomže v tom smyslu, že svět s pomocí příliš nespěchá. Kolébku olympionismu se hasičům zachránit údajně podařilo, ale jiné památky jsou stále v ohrožení společně s lidmi. Cisternová letadla a vrtulníky přitom přilétají z různých koutů Evropy jen zvolna. Dílem to může být kvůli zprávám, že si Řekové požáry zakládají sami. Na žháře upozornil premiér a mezi těmi, které se už podařilo zatknout, je i pětašedesátiletý muž, který má na svědomí deset svých uhořelých sousedů. Svět si pak nemusí být jist, o co Řekům vlastně jde.

Existuje ale i jiné vysvětlení, proč si hasiči ze sousedství dávají načas. Bez ohledu na veškerou integraci se totiž v případě potíží v Evropě nejprve čeká, zda si postižení nepomohou sami. Každý se stará hlavně o sebe, což je dobře patrné třeba z toho, jak je naše zpravodajství o řeckých požárech z poloviny věnováno tomu, zda plameny nepokazily dovolenou nějakým Čechům. Naše ministerstvo zahraničí pak zatím zvažuje, jaký druh pomoci Řecku bude nejúčinnější. Zřejmě podle zásady, že kdo s pomocí nespěchá, tomu nehrozí, že pomůže zbytečně. Spěch prostě přísluší sprinterům. O tom, co se odehraje v necelých deseti vteřinách, pravda, hovoří posléze i několik minut, ale v tom jsou stejní, jako ty tisíce Řeků, kterým za pár hodin shořely domy, a mluvit o tom teď budou řadu let.