O lidských embryích a dalších kamenech úrazu

To je metoda nákladná, často neúspěšná, proto se vytváří víc embryí do zásoby. Aby při nezdaru byla k dispozici další. Co když jich pak není zapotřebí? Pak se jim začne říkat nadbytečná a zachází se s nimi podle toho. Někde je vyhazují. Jinde je užijí k pokusům. Nový zákon to umožňuje, pouze jejich využití upravuje.

Tím se neodlišujeme od zemí, jimž říkáme vyspělé. EP nedávno umožnil financovat výzkum embryí z unijních fondů. Jde o výzkum tzv. spotřební, embrya přitom zanikají. Proti tomu se ozval protest konzervativních kruhů. Zejména katoličtí biskupové z řady zemí poukazují na to, že lidské embryo je lidskou bytostí a že s ním má být podle toho zacházeno. Jejich důvody nejsou jen náboženské. Lze je podpořit i zdravým rozumem a zkušeností. Víme, že náš životní příběh začal početím a že každý z nás byl svého času embryem. Embryo tedy je lidskou bytostí, byť velmi nehotovou (tou je i novorozenec). Dokazovat racionálně, že jí není, je nesnadnější.

Lidská bytost má svou důstojnost. Proto všechny morální i právní kodexy pamatují na její ochranu. Jaksi se ale znejasnilo, zda se vztahuje i na lidská embrya. Ve hře jsou totiž utilitární praktické důvody a návyky. Proč hájit embrya, je-li jich tolik nadbytečných a mohou-li být pokusy na nich užitečné? A proč ty ohledy při současné interrupční praxi? - Na jedné straně racionální náhled, který má etickou závaznost, na druhé praktická potřeba sledující užitek. Jde o rozpor mezi etikou a pragmatikou, v současné době politicky neřešitelný. A jaksi neblahý, neboť připouštíme, že nedotknutelnost života lidské bytosti lze zpochybnit, dokonce vytěsnit, je-li tu naléhavě pociťovaný praktický zájem. A nemusí jít jen o embrya, jak ukazuje tzv. nevyžádaná eutanazie lidí, které někdo jiný shledal nadbytečnými (děje se v Holandsku). Příkladů, kdy jsou prioritě zájmu obětováni lidé, je na světe dost.

Ještě k zákonu, který upravuje pokusy na embryích. Jeho stoupenci tvrdí, že je lepší nějaká úprava než žádná. Bez ní by praxe vypadala mnohem hůř. A potom: porůznu v Evropě je těch nešťastných embryí na statisíce. Co s nimi? Ano, obojí tvrzení má cosi do sebe, tento praktický problém nemá řešení, které by bylo bezvadné. Má ale další pointu: zvykáme si odsouvat racionální a eticky zavazující argumenty jako nepodstatné a dokonce je přestáváme vnímat.

Existují další rozpory mezi tím, co říká zdravý rozum, a tím, co sledují naše momentální zájmy. Zdravý rozum napovídá, že je záhodno respektovat možnosti a limity živé i neživé přírody, protože jinak riskujeme zhroucení životního prostředí. Zvykli jsme si toho nedbat. - Zdravý rozum napovídá, že návyk na komfort nám brání mít děti, neboť jsou na obtíž, a že národy, které mu propadly, v dohledné době vymřou. Zvykli jsme si toho nedbat. - Nebo že orientace na trvalý ekonomický růst vede výhledově k závažným sociálním problémům, které neumíme řešit. - Nebo že je lépe méně aut než více aut, navíc je automobilismu v jeho současné podobě a rozsahu stejně odzvoněno, a přesto u nás zakládáme jednu automobilku za druhou. Atd.

Nevím, zda má smysl pokračovat, neboť se zdá, že čím varovnější je hlas zdravého rozumu, tím větší ochota a potřeba ho neslyšet. Pak bychom ale měli počítat s tím, že se přibývající důsledky právě tohoto rozporu stanou náplní příštích dějin. My to už nějaký čas tušíme, ale reagujeme postojem, který vyjádřil před sto lety básník slovy: Po nás ať přijde potopa!

Další komentáře si můžete vyslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci "http"//www.rozhlas.cz/cro6/audio/" Radio na přání