O boji za demokracii v Barmě

V sobotu však obyvatelstvo poprvé vyzvali k účasti: "Abychom navždy vypudili společného nepřítele z barmské půdy, musí se spojené masy lidí přidat k síle duchovenstva," uvedlo v prohlášení málo známé Sdružení barmských mnichů, podle něhož je tímto nepřítelem vojenská vláda. Sobotní pochod v Rangúnu, jehož se zúčastnilo asi 10.000 mnichů a civilních demonstrantů, se vydal i před dům vůdkyně barmské opozice a laureátky Nobelovy ceny míru Su Ťij, která je už čtyři roky v domácím vězení. Policie průvodu tuto odbočku překvapivě umožnila - a Su Ťij přišla se slzami v očích demonstranty pozdravit. Mniši však protestují proti vládě nejen mírumilovnými pochody.

V sílícím tažení proti vojenské vládě v Barmě, které probíhá už dvě desetiletí, nedělají buddhističtí mniši doslova vůbec nic, a generálové začínají mít strach, píše agentura Reuters . Ve stále větším počtu klášterů po celé Barmě mniši v šafránových hávech s odvoláním na dva a půl tisíce let starý buddhistický rituál odmítají přijímat od členů vládní junty a jejich příbuzných almužny a vykonávat pro ně jakékoli náboženské služby. V hluboce věřící buddhistické Barmě se tento bojkot bere velmi vážně. Ten, kdo nedává nebo nemůže dávat almužny, se nepropracuje k podstatě, která jej nakonec dovede k dosažení nirvány, čili vyvázání z cyklu reinkarnací. V páli, jazyce dávné školy théravádového buddhismu, se tomu říká "obrátit misku na milodary dnem vzhůru".

Toto gesto má obrovský význam i z politického hlediska, protože mniši byli hlavními hráči celonárodního povstání v roce 1988. Tehdejší nepokoje potlačila armáda a počet obětí dosáhl asi 3.000. O dva roky později se konal podobný protest; mniši jej vyhlásili proto, že vojenská junta odmítla uznat výsledky voleb, které drtivou většinou vyhrála Národní liga za demokracii s předsedkyní Su Ťij. Během protestu museli někteří vojáci vítat své narozené potomky či pohřbívat své blízké bez požehnání mnichů. Tento bojkot je obdobný jako u křesťanů exkomunikace, neboli vyobcování z církve. Může však být kdykoli odvolán, pokud ten, kdo se podle mínění mnichů provinil, svůj postoj změní. "Mnich jen za nejpádnějších morálních okolností odmítne almužnu, která mu byla nabídnuta, protože tím odmítá přijmout dárce za součást náboženské komunity," vysvětluje Asijská komise pro lidská práva. "A mniši v Barmě usoudili, že tento výjimečný okamžik nastal právě nyní."

Bojkot sílí od minulého úterý, kdy ho mniši zahájili na protest proti vládnímu odmítnutí veřejné omluvy za to, že vojáci před dvěma týdny stříleli varovné výstřely nad hlavy mnichů a některé z nich zbili při pokojném protestu ve městě Pakokku. Zákaz patrně vzešel z Mandalay, domova 300.000 mnichů a střediska mnišských tradic, a rychle se ústně rozšířil od města k městu. "Podle našich zvyků a etiky se předpokládá, že se do bojkotu zapojí každý mnich, jakmile se dozví, že ho jiný mnich zavedl," říká mladý buddhistický mnich v Rangúnu. Barmská vláda se bojkotu snaží čelit celostránkovými fotografiemi ve státních novinách, na kterých muži v uniformách rozdávají almužny starším mnichům a ti je od nich přijímají. Podle jednoho ze starších mnichů však nyní jeho protestující kolegové jen dohánějí to, co on sám dělá už sedmnáct let. "Bojkotuji je od roku 1990," říká na adresu vojenské vlády, "a budu v tom pokračovat dál."