Nový školský zákon nic nezmění

Jediný, kdo včera vystoupil s podstatným projevem, byl předseda školského výboru Walter Bartoš z ODS. Ten podrobil oba zákony ostré kritice. Vznikly podle něho kuloárovým způsobem, který nebral v úvahu kritické postoje pedagogických asociací, vyjadřuje nedůvěru v rodiče a občany a ministerstvu dává příliš velké pravomoci rozhodovat o bytí a nebytí škol. Ukázal to na příkladu málotřídních venkovských škol. Ministerstvo školství by mělo vyhláškou stanovovat minimální počet žáků ve třídách i školách a jen omezeně povolovat výjimky. Kvůli tomu podle Bartoše zbytečně zaniknou malé vesnické školy, jejichž role je přitom nenahraditelná. Nový školský zákon je podle něho dokonce horší než ten stávající - dvacet let starý "socialistický" výtvor.

Co tedy vlastně přináší návrh školského zákona nového? Jednak zavádí společnou část maturitní zkoušky, při níž budou maturanti v celé republice podrobeni stejným testům. Díky tomu bude možné srovnat výsledky studentů z různých typů škol, což dnes nelze. Přitom je známo, že se úroveň maturit na jednotlivých školách opravdu výrazně liší. Otázka ovšem je, zda celostátní zaškrtávací testy nepodpoří encyklopedický způsob výuky, který by měl naopak ze škol zmizet. Navíc se poslanci budou muset poprat ještě s pozměňovacím návrhem, který požaduje, aby studenti gymnázií skládali povinně maturitu nejen z češtiny a cizího jazyka, ale také z matematiky, což by řadě z nich asi působilo velké problémy.

Jako jeden z kladů tohoto zákona jsou zmiňovány rámcové vzdělávací programy, které stanoví určité závazné minimum, postavené spíš na dovednostech než znalostech. Na jeho základě si pak školy vytvoří svoje vlastní vzdělávací programy a nebudou muset žádat o výjimky, pokud budou chtít některé věci dělat jinak. Zákon také umožňuje používat slovní hodnocení v mnohem větší míře než dnes. Pochyby o účinnosti těchto novinek ale jsou namístě. Rámcové programy měly napomoci k tomu, aby se začalo učit moderněji, aby se předměty, které spolu souvisí, propojovaly do bloků - zkrátka aby se výuka konečně odklonila od nezáživného memorování informací, které jsou vytrženy ze souvislostí. Přitom se ale v zákonu dočítáme, že hodina trvá 45 minut, přičemž dělit a spojovat hodiny lze jen v odůvodněných případech. Ministerstvo bude taky upravovat organizaci vyučování a pravidla pro dělení tříd a studijních skupin. Takže škola, kde budou chtít použít metodu spojování předmětů do bloků, to bude muset i nadále odůvodňovat jako je tomu dnes - jakoby šlo o nějaký odklon od normálu. Přitom by to mělo být přesně naopak.

Od zákona se také očekávalo, že umožní ve větší míře integraci dětí s různými handicapy a poruchami učení. Znění zákona ale v podstatě kodifikuje dnešní realitu. Zvláštní školy byly pouze zahrnuty pod základní vzdělání a říká se jim školy speciální, na organizaci a zařazování dětí do nich se nemění nic. Přitom je prokázáno, že velká část žáků zvláštních škol do nich vůbec nepatří. Nový zákon se také nepříliš vstřícně staví k domácímu vzdělávání, které by mělo být umožněno jen v případě že k němu jsou závažné důvody, např. zdravotní postižení.

Z hlediska reformy škol se tedy dá říci, že nový školský zákon nepřináší nic světoborného, zato se hemží podrobnými výčty jednotlivostí - např. jaké údaje musí být uvedeny ve školních matrikách, a je tu spousta nejrůznějších omezení, která přesně diktují školám co, kdy a jak mají udělat. O tom, že by jim nový zákon opravdu přinesl slibovanou svobodu, nemůže být ani řeč.

Předseda školského výboru Poslanecké sněmovny Walter Bartoš zakončil svou plamennou řeč návrhem, aby sněmovna oba předložené zákony zamítla, což ovšem jeho kolegové zákonodárci odmítli, takže se o nich bude příští týden hlasovat. Kdyby ale zákony nakonec schváleny nebyly, určitě to nebude znamenat pro naše školství žádnou tragedii.