Nový policejní president

Možná, že právě tato taktika je důvodem, proč oba zmiňovaní nebyli jmenováni definitivně. K dočasnému jmenování totiž vláda neměla akutní důvod. V případě Přikryla vede úřad Aleš Šulc a na veřejnost neproniklo nic, co by nasvědčovalo tomu, že na tuto funkci nestačí. V případě odchodu policejního presidenta Jiřího Koláře z funkce pak rovněž není důvod, aby policii dočasně řídil právě Vladislav Husák. Je sice Kolářovým náměstkem, zdaleka ne však jediným. Ministr vnitra by mohl dočasným řízením pověřit někoho z dalších třech náměstků. Takže důvod akutní nouze v obou případech odpadá. Je tudíž nepochopitelné, že dočasným řízením byli pověřeni právě lidé, kteří vyvolávají vážné pochybnosti o tom, zda mají všechny odborné i morální předpoklady pro výkon tak důležité funkce. Začněme u dočasného šéfa úřadu vlády Ivana Přikryla.

Ten se objevuje v materiálech komunistické státní bezpečnosti. Podle těchto dokumentů měl působit jako důvěrník STB. Podle očekávání Přikryl hodnověrnost záznamů zpochybňuje. Tvrdí, že s tajnou policií nespolupracoval. Odborníci, kteří se v materiálech tajné policie vyznají a kteří je dlouhodobě studují, naopak tvrdí, že falšování takovýchto spisů je málo pravděpodobné. Přesto má Přikryl velkou šanci, že v případě soudu uspěje. Soudci totiž většinou nezacházejí do detailů. Navíc bývalí příslušníci STB vypovídají často ve prospěch údajného spolupracovníka.

Když se k tomu přičte většinou jen malý zájem právních zástupců ministerstva vnitra uspět v podobných věcech, jsme svědky rozsudků, že poškozený neměl nikdy nic společného se státní bezpečností. Někdy dokonce navzdory tomu, že existovaly složenky, které dokazovaly příjem peněz za spolupráci. Pokud tedy dočasnost Přikrylova působení v čele úřadu vlády by byla ohraničena soudním verdiktem, měl by Přikryl velkou šanci na definitivní jmenování.

Problém je v tom, že právoplatný verdikt soudu by mohl být vynesen až za několik let. Přitom výrok soudu by byl hodnotnější, než posudek Národního bezpečnostního úřadu, na který údajně čeká Paroubkův kabinet. V případě Vladislava Husáka by zase dočasnost mohla být omezena vyšetřením policejního zásahu proti účastníkům taneční párty CzechTek. Kdo jiný by měl mít za něj alespoň nepřímou odpovědnost, než náměstek policejního presidenta pro uniformovanou policii Vladislav Husák.

Právě počínání policie v tomto případě názorně dokázalo, jak je špatně dlouhodobě vedená. A to spadá na bedra jak odstupujícího policejního presidenta Jiřího Koláře, tak i jeho náměstka. Právě zbabraná ochrana soukromého majetku v západních Čechách jasně dokázala, že policie ani více než patnáct let po listopadu 89 není profesionální a svým vystupováním si neumí získat dostatečný respekt veřejnosti. To samozřejmě není chyba řadových policistů, ale jejich nadřízených. Proto je v této souvislosti absurdní, že sebevědomí a novou tvář by policejnímu sboru měl vtisknout právě člověk, který už zhruba tři roky měl de facto podobnou práci na starost.

V konfrontaci s tím je rozruch kolem údajné snahy o zatajení nehody jednoho z podřízených pouhou prkotinou. Tím, že Husáka a Přikryla vláda rovnou neodmítla a dočasně je pověřila vedením jednak policie, jednak úřadu vlády, znovu dokázala, že nemá cit pro dobrou personální politiku. Jakoby v České republice nebylo dost kvalitních osobností, které se výrazně nezapletli s minulým režimem a za kterými je vidět kus kvalitní práce. Takto může vznikat dojem, že pro politiky je výhodné mít v určitých funkcích lidi s máslem na hlavě, které pak mohou lépe ovládat.