Nový film o údajném hrobu Ježíše

Diváky dokumentem provádí jeho režisér Simcha Jakobovici, který vypráví celý příběh a předkládá důkazy pro svá tvrzení. Své argumenty dokládá i statisticky a hned zpočátku prohlašuje, že pravděpodobnost, že objevené místo není místem posledního odpočinku Ježíše a jeho rodiny, je jen jedna ku více než 97 milionům. Na konci filmu pak po zvážení všech pro a proti toto číslo opraví na jednu ku třiceti tisícům.

Film se místy nebezpečně blíží Šifře mistra Leonarda, zejména tvrzením, že Ježíš měl syna. Světlým bodem je sám tvůrce a průvodce filmu - režisér Jacobovici, pohledný badatel s příjemným vystupováním, který bez nejmenších obtíží přechází z angličtiny do hebrejštiny a zpět a zasvěceně hovoří o archeologii - jakýsi investigativní novinář Indiana Jones. Kouzlo jeho osobnosti uznává i nejzarytější odpůrce teorie o Ježíšově hrobě, známý izraelský profesor archeologie Amos Kloner. Zmíněné schránky na kostní ostatky byly právě pod jeho vedením nalezeny už počátkem osmdesátých let, ale kvůli nepřesvědčivosti důkazů nebyl nález považován za výjimečný. Podle Klonera byla jména jako Jehošua (hebrejsky Ježíš), Josef či Marie v Ježíšových dobách naprosto běžná a nález ostatků rodiny s těmito jmény vůbec nic nedokazuje. Kloner celou teorii považuje za nesmysl. Povězme si však něco o samotném nálezu.

Pohřební komora se nalézá na předměstí Jeruzaléma Talpiot, je dva tisíce let stará a nad vchodem je označená obráceným písmenem V. Bylo v ní nalezeno deset schránek na kosti, z nichž jedna se měla později ztratit a šest má patřit Ježíšově rodině. V první schránce má být podle režiséra pohřben sám Ježíš, třebaže nápis na ní nebyl snadno rozluštitelný. Nakonec odborníci dospěli k závěru, že zní: "Jehošua, syn Josefův." Profesor Kloner však namítá, že ví o nejméně čtyřech stejně starých schránkách s kostmi s naprosto stejným nápisem. Jacobovici má ale mnohem víc "důkazů". Druhá schránka nese nápis Marie, podle režiséra Ježíšovy matky. Třetí je však záludnější - jméno na ní zní Matia, zřejmě přezdívka Matouše. To nejprve do celé teorie nezapadalo, ale vedoucí katedry náboženských studií na univerzity v Severní Karolíně James Tabor později režisérovi objasnil, že jméno Matouš mělo sedm i více variant, jak dokazuje Evangelium svatého Lukáše. Podle nich proto není nic neobvyklého, že se jeden nalézá i v hrobě Ježíšovy rodiny. To je však podivné tvrzení, soudí Jerusalem Post, neboť i když nám film sdělil, že nejrůznější křesťanské tradice připisují Ježíšovi sestry Mirjam nebo Salomé i bratry Šimona, Judu, Josefa či Jákoba, žádný věrohodný text se nezmiňuje o tak pokrevním příbuzném jménem Matouš, že by to ospravedlňovalo uložení jeho ostatků v rodinné hrobce.

Čtvrtá schránka nese jméno "Jose", bez koncového F. James Tabor však ve filmu vítězně oznámí, že Evangelium svatého Matouše se právě touto přezdívkou zmiňuje o Ježíšově bratrovi Josefovi. Problematická je i pátá schránka - zatímco nápisy na všech ostatních jsou v hebrejštině nebo aramejštině, tento je řecky. Jde o variaci další Marie - Mariamne, která by se dala přeložit jako "Marie známá jako mistr". Zde se do bádání zapojil investigativní novinář Jacobovici, který připomíná, že jistý text ze čtvrtého století známý jako Skutky Filipovy pojednává o apoštolech a jisté Mariamne, sestře apoštola Filipa. Další odborník na historii náboženství z Harvardovy univerzity pak režisérovi objasní, že tato Mariamne není nikdo jiný než Maří Magdaléna. Proč by však byla pohřbena v hrobce Ježíšovy rodiny? Badatelé se pokusili analyzovat zbytky DNA této Mariamne a Ježíše a zjistili, že tito dva nebyli pokrevní příbuzní. Podle režiséra tak museli být manželé nebo partneři. V šesté schránce s nápisem "Juda syn Ježíšův" má být údajně dítě Ježíše a Maří Magdalény; podle tvůrců filmu by bylo logické jeho existenci utajovat, neboť by jistě bylo pronásledováno jako jeho otec.

Mnohá tvrzení v tomto dokumentu nejsou nová a objevila se už například před deseti lety v dokumentárním filmu BBC. Jacobovici a jeho hollywoodský producent James Cameron jim však dodali zdání vědeckosti a dramatičnosti: jejich snímek obsahuje filmové rekonstrukce, polemiky s izraelskými experty nebo testy DNA. Ve filmu "hraje" i samotný hrob, který nedaleká židovská škola v minulosti používala jako genizu neboli "pohřebiště svatých textů".

Tvůrci filmu se pustí na ještě tenčí led, když do své výbušné směsi přimíchají i takzvanou Jakubovu kostní schránku. S tímto "objevem" přišel před pěti lety jeden izraelský sběratel, který schránku údajně koupil na tržišti od arabského obchodníka. Tvrdil, že jde o ostatky Ježíšova bratra Jákoba. Po důkladném zkoumání však odborníci z Izraelského úřadu na ochranu památek prohlásili schránku za podvrh. I o ní natočil režisér Jacobovici v roce 2003 dokumentární film. Dnes dospěl k názoru, že Jakubova schránka je ve skutečnosti pravá, a protože jsou její rozměry přesně stejné jako u schránek v Ježíšově hrobce, jde podle něj o ztracenou desátou schránku z hrobu z jeruzalémské čtvrti Talpiot. Všech deset schránek má podle režiséra také shodnou "patinu" a souhlasí i chemické a minerální částečky nalezené na jejich povrchu. To všechno zní ve filmu velmi pravděpodobně a dramaticky; jediný problém tkví v tom, že podle profesora Klonera se žádná schránka z hrobky nikdy neztratila a rozměry Jakubovy schránky s těmi ostatními vůbec nesouhlasí, cituje odborníka skeptický Jerusalem Post .

A na závěr ještě několik dalších argumentů izraelských archeologů, kteří tvrzení filmu zpochybňují v jiném článku na témže serveru Jerusalem Post. Zmíněný profesor Amos Kloner ke svým protiargumentům dodává, že když byla hrobka se schránkami před skoro třiceti lety v Jeruzalémě nalezena, většina kostí už byla ve značně rozloženém stavu. K žádnému antropologickému výzkumu jich tehdy nebylo použito kvůli naléhání ortodoxních židů, kteří podobné zkoumání a jakoukoli manipulaci s kostmi předků zakazují. Kosti byly proto odevzdány ministerstvu pro náboženské otázky a znovu pohřbeny. Kde se nacházejí nyní, není známo, řekl Kloner. DNA, se kterou prováděli testy tvůrci filmu, proto nepocházela z původních kostí, ale zřejmě pouze z částic objevených v kamenných schránkách. Tisková konference tvůrců kontroverzního filmu u příležitosti jeho premiéry v New Yorku skončila podle serveru Jerusalem Post v položertovném tónu - jeden novinář se zeptal, zda se v kostech Ježíše našlo dost DNA k tomu, aby byl Ježíš naklonován. Profesor James Tabor odpověděl, že nikoli. "Některé experimenty by se zkoušet neměly", cituje jeho slova izraelský server.

Tento příspěvek byl převzat z pořadu Svět viděný internetem, který vysílá Český rozhlas 6 každý den od 19 hodin 10 minut.