Novinářka Procházková: Co kdyby jednou na Hradě seděl někdo, kdo směřování Ústavního soudu otočí? Je to chyba systému

Čtěte také

Martin Fendrych: Je úleva, že Baxa není Fremr

„Prezident nikdy neměl silné zázemí v právním prostředí, proto si vybral konzultační panel pod vedením Jana Kysely. Teď ale spoléhá na to, že mu odborníci dokážou poradit,“ dodává v Osobnosti Plus.

To by prý samo o sobě problém být nemusel. „Výběr expertů asi není skandální ani špatný – respektive v porovnání s tím, co jsme viděli v posledních letech u Miloše Zemana. Vlastně to jsou dobří kandidáti, ke kterým můžeme mít výhrady, ale spíš se neumíme koukat na celek. Protože nikdo neví, jak by vlastně měl být ÚS dobře zkombinovaný.“

Chyba systému

Novinářka zdůrazňuje, že ona vidí jádro problému už v samotném systému výběru ústavních soudců.

„Během 2,5 roku totiž jeden prezident vybere soudce, kteří budou rozhodovat dalších deset let – to je samo o sobě špatně. Mělo by to být postupně, aby se nestávalo, že někdo na Hradě otočí celé směřování ÚS. Samozřejmě tím neříkám, že tohle chce Pavel udělat, ale mohl by tam jednou sedět někdo, kdo by to udělat chtěl,“ varuje.

Čtěte také

Soudce Fremr věděl, že ubližuje lidem. Na místě prezidenta bych poradce vyhodila, tvrdí analytička Zlámalová

Od okamžiku, kdy prezident začal do Senátu posílat jména kandidátů, probírala se hlavně tři: Roberta Fremra, Pavla Simona a Josefa Baxy, který kandiduje už na předsedu ÚS. „On nikdo není dokonalý a vždy budou mít někteří z aktérů problém s navrženým kandidátem,“ hodnotí Procházková.

„Prezidentský konzultační panel funguje tak, že jde o experty, kteří vedle toho, že radí prezidentovi, mají i normální práci, ve které jsou většinu svého času. A k tomu, aby doporučili, kdo má být ústavní soudce, mají časově jen malý prostor. Navíc většina expertů za to nedostává žádné peníze, nemají k ruce nějaký aparát, takže rešerše a chození do archivů tady nakonec dělají novináři nebo senátoři,“ popisuje.

„Neříkám, že tento systém je nutně špatně: tedy pokud chce mít prezident jen jména, která půjdou do Senátu a pak se o nich teprve povede diskuse. Pokud tady nechceme mít i kontroverze a chceme vidět, kdo kandidáti jsou, tak by to chtělo nejdřív jim ten aparát rozšířit. Tak, aby hlavním expertům někdo pomáhal s tím, koho budou vůbec navrhovat.“

Čtěte také

Karel Hvížďala: V kauze Fremr selhala Kancelář prezidenta republiky

„Zároveň by se mělo říct, kde je linie toho, co už problém je – a co není. Protože u všech tří byl problém někde jinde. Proto musíme někde nakreslit čáru, co kandidátům ještě ,odpustíme‘ – protože na každého se pravděpodobně najde něco, co se nám nebude líbit.“

„Část senátorů ale někoho z kandidátů kritizovala za to, že jim ÚS zrušil rozhodnutí, na která nebyla předchozí judikatura. Ale justice funguje tak že korekcí je až ten ÚS. Takže dokud nemám judikaturu, kterou se můžeme řídit, tak ani soudce nemůže vědět, že rozhoduje v rozporu s tím, co si myslí ÚS,“ popisuje Procházková.

Celý proces jmenování a navrhování kandidátů na ÚS by ale navrhovala hodnotit s odstupem, klidně až tří let. „Protože teď jsme v momentu, kdy se to děje a některé události vypadají dramatičtěji, než ve skutečnosti jsou,“ uzavírá.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Michaela Rozsypala.