Nové sankce proti Íránu
Šedesát dní - právě tolik dostal Teherán na zastavení svého jaderného programu od mezinárodního společenství. V noci ze soboty na neděli Rada bezpečnosti jednomyslně přijala novou rezoluci, podle které po uplynutí lhůty Írán nebude například smět vyvážet zbraně.
Kromě toho byla zmrazena zahraniční konta téměř třiceti lidí, kteří mají klíčovou roli při raketovém a jaderném výzkumu.
Rada bezpečnosti zároveň Íránu nechala pootevřená vrátka pro změnu postoje. Navrhla nové kolo jednání, které by vedl představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie Javier Solana.
Sankce jsou výsledkem kompromisu mezi USA, Británií a Francií na jedné straně, a Ruskem s Čínou na druhé straně. Poslední dva jmenovaní stálí členové Rady bezpečnosti jsou významnými obchodními partnery Íránu a nepřáli si ostřejší opatření. Rezoluci předložilo vedle stálých členů rady bezpečnosti i Německo, které je také předsednickou zemí Evropské unie. Rezoluci schválilo všech 15 zemí Rady, včetně nestálých členů, a to i těch muslimských, konkrétně jde o Indonésii a Katar.
Írán podle očekávání rezoluci i nabídku na jednání odmítl, tentokrát ještě hněvivěji než první dávku sankcí, která byly v New Yorku schválena v prosinci a která se minula účinkem. Prezident Mahmúd Ahmadínežád označil za sankce za ilegální a prohlásil, že Írán nezastaví svůj vývoj ani na vteřinu.
Nyní tedy poběží šedesátidenní lhůta, během které by Írán měl zastavit své práce na obohacování uranu. Málo kdo ovšem očekává, že k tomu dojde, situace se tedy bude dále vyhrocovat.
O stoupající hladinu adrenalinu v krvi se však postarala jiná událost. V pátek íránské jednotky Revolučních gard v severní části Perského zálivu zajali skupinu britských námořníků. Ti tam podle britské verze hlídkovali v iráckých vodách. Jejich úkolem bylo bránit průniku pašeráků na irácké území. Jejich lodi se ovšem zmocnili Íránci, kteří tvrdí, že Britové pronikli na jejich území. Nyní jsou v íránském zajetí a mohou se stát kartou v rukou Teheránu. Celkem se jedná o 14 mužů a jednu ženu, kteří byli zajati ve dvou malých člunech poté, co zkontrolovali projíždějící iráckou loď a chtěli se vrátit na svou mateřskou loď.
Zajetí britských vojáků zatím Británii nezabránilo v hlasování pro rezoluci o nových sankcích, o které jsme právě referovali. Do budoucna se ovšem nedá nic s jistotou předpovědět. Britští představitelé zatím nedostali povolení vojáky navštívit a ani se nedozvěděli, kde jsou muži vězněni.
Britové jsou si vědomi delikátnosti situace. Tony Blair se na berlínském mítinku věnovanému padesátiletí od podpisu Římských smluv dotkl i osudu námořníků a žádal, aby byl problém řešen - cituji - způsobem co nejjednodušším a nejdiplomatičtějším. Britské diplomacii je jasné, že osud námořníků se stal součástí širšího problému vztahů Íránu se západem, a že Írán si nenechá tuto příležitost uniknout. Z radikálnějších kruhů kolem prezidenta Ahmadínežáda se ozvaly požadavky, aby byli zajatí námořníci postaveni před soud. Ministerstvo zahraničí si nechává otevřená zadní vrátka, když tvrdí, že je třeba přezkoumat okolnosti zatčení. Ve prospěch britské verze se konec konců jasně vyjádřil i irácký ministr zahraničí. Mnozí asi mají pocit, jako by se něco podobného už stalo. Podobný incident se odehrál už v létě roku 2004, kdy Íránci zatkli skupinu 8 Britů. Tehdy byli drženi jen asi tři dny. Podle jejich pozdějších výpovědí byli vyslýcháni jako údajní špioni a byli vystaveni fingovaným popravám. Režim v Teheránu se tehdy spokojil s tím, že nechal Londýn lidově řečeno "podusit" a že do světa odvysílal záběry námořníků s páskami přes oči. Tentokrát bude ovšem situace velmi pravděpodobně komplikovanější.
Situace se komplikuje tím, že íránské politická elita nemá zatím na věc jednotný názor. Britské námořníky zajali - a je i možné, že je dokonce unesli - příslušníci íránských Revolučních gard, radikální složky tamních ozbrojených sil. Mohlo tedy jít o akci určité složky režimu, kterou jiné státní orgány nevěděly. Bylo by to ostatně odrazem současného vývoje v íránském politickém zákulisí.
Íránský prezident Ahmadínežád zvítězil v prezidentských volbách díky slibům, které dal nejchudším občanům. Ty se tedy netýkaly ani tak jeho ideologické vyhraněnosti, ale sociálních a ekonomických záležitostí. Nic z těchto slibů však nesplnil, v prosincových místních volbách naopak konzervativci dopadli velmi špatně. To se dá část jako kritika ze strany veřejnosti, a tak Ahmadínežád hledá nová témata. Nacionalismus a vytváření pocitu ohrožení je prostředek, který se na celém světě už mnohokrát osvědčil.
Druhým důležitým vnitropolitickým faktorem je skutečnost, že Ahmadínežád ztrácí podporu svého dosavadního patrona, rovněž velmi konzervativního ajatolláha Chameneího. Ten zřejmě od neúspěšného prezidenta dává ruce pryč, a tak Ahmadínežád čím dál více spoléhá na radikální síly soustředěné mimo jiné kolem Revolučních gard. Tito lidé si ovšem často myslí, že situaci je třeba eskalovat, a nikoli uklidnit. O osudu Britů tedy nebude rozhodovat jen míra a směr tlaku ze zahraničí, ale také alchymie vztahů uvnitř íránského režimu. To se ovšem týká nejen patnácti námořníků, ale i íránského jaderného programu.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.