Irynu Dovhanovou znásilnili ruští vojáci. „Rusko za sexuální násilí jednou ponese zodpovědnost,“ věří

V jaké fázi je vyšetřování zmíněných válečných zločinů?

Velmi bychom si přály, aby se tento proces urychlil, téma je velmi závažné. A proto ženy, které si znásilněním prošly, vypovídají velmi postupně, velmi pomalu. Stejně pomalu jejich případy sledují a vyšetřují i Generální prokuratura a státní policie. Ale ten proces se hýbe.

Čtěte také

Strach odkládám na sedadlo spolujezdce. Když jde o budoucnost nás všech, děláte, co dokážete, říká ukrajinská dobrovolnice Lesya Kopchuk

V tuto chvíli běží z naší iniciativy kolem 400 trestních řízení. Ve většině z nich byli pachatelé identifikováni a už nesmí vyjet ven z Ruska, což bereme jako určitý úspěch. Nestagnujeme, jdeme dál a doufáme, že nás světové společenství podpoří. Věřím, že výsledky budou každým rokem lepší, mám pocit, že celý svět za námi stojí.

Snad mi dovolíte trochu osobnější, intimnější otázku. Jak pokračuje vaše uzdravení duše, když stále vyprávíte o traumatu, které jste prožila?

No… Stav duše, to je obvykle osobní, vnitřní záležitost každé ženy. Třeba stát jí v tom příliš pomoci nemůže. Ale pomoci jí můžou právě takové komunity, jako je ta naše. Ženské komunity, které spojují a podporují se na principu rovných mezi rovnými, kde nikdo nikoho neodsuzuje. 

Máme v tomto ohledu skvělé zkušenosti. Doufáme, že se k nám budou i nadále přidávat další ženy, které se se svým traumatem trápí samy. Prožívat tyto záležitosti společně a společně si léčit duši je přece jen mnohem snazší.

Kolik sdružujete žen ve srovnání s rokem vzniku 2019?  A co plánujete v nejbližší době? 

V roce 2019, kdy naše organizace vznikla, nás bylo asi 15. Byly jsme obyvatelky Donbasu, regionu, kde začala ruská agrese. Teď k nám patří už přes 80 žen a postupně přibývají další, stala se z nás velká komunita. Není pro nás snadné ji udržet v chodu.

Čtěte také

Reportér Novák: Zelenskyj chtěl dát Orbánovi za vyučenou, ale přehnal to. Teď se čeká na volby

Existuje ještě jedna ženská organizace, a také vznikly dvě mužské organizace tohoto typu. Rusko používá mučení sexuálním násilím nejen vůči ženám, ale také muže mučí elektrickým proudem. Připojení elektrod ke genitáliím, to jsou prostě strašné věci. Podobným mučením prošlo přitom neuvěřitelné množství civilistů. Podle Římského statutu (pozn. Mezinárodního trestního soudu) se jedná o sexuálního násilí.

Je dobře, že se i muži, kteří si jím prošli, odvážili své zkušenosti přiznat a pochopili, že mučení je sexuální válečný zločin. Sexuální násilí spojené s konfliktem. Tak zní mezinárodní klasifikace tohoto zločinu. A ten opravdu zanechává v životě člověka strašné následky. Cítíte bezmoc, když přijde násilník ozbrojený samopalem, někdy je to třeba i polovina jednotky.

Na okupovaném území nejsou žádné struktury, které by vám mohly pomoci, když nemohou pomoci sousedé, protože žijí ve strachu. A po tom, co prožili mučení a násilí, nemají k dispozici žádnou pomoc mimo lékařskou péči. Jedná se skutečně o závažný válečný zločin, na který se nevztahuje promlčecí lhůta. Proto jsem přesvědčena, že Rusko za to jednou ponese odpovědnost.