Strach odkládám na sedadlo spolujezdce. Když jde o budoucnost nás všech, děláte, co dokážete, říká ukrajinská dobrovolnice Lesya Kopchuk

„Nemůžu se srovnat s tím, že stále umírají lidi, že už běží pátý rok. Lidi se nezastavili, válka se nezastavila, mám pocit, že otupěly pocity,“ přiznává Lesya Kopchuk.

Majitelka svatebního salónu v Praze poslední čtyři roky každý měsíc podniká cestu autem na Ukrajinu. Vozí různé druhy materiální pomoci, nebo například drony, které vyrábí pomocí 3D tisku.

Čtěte také

Ukrajina je bohužel periferií. Západ bude vždy zajímat víc Blízký východ než Záporoží, míní Svoboda

„Dnes v rámci své činnosti zvládneme vyrobit až 50 dronů za měsíc. Sousedi jsou z nás nešťastní, když testujeme motory na zahradě, ale už máme i další zázemí, tak je snad zas tolik neotravujeme,“ směje se.

Bojí se, když jezdí jako samotná žena autem mnoho set kilometrů do válečných zón?

„Strach odkládám vedle sebe na sedadlo spolujezdce. Jezdíme spolu. Ale někdo tam musí být s nimi a podporovat je. Pokud máte aspoň trochu vůle a víte, že se jedná o budoucnost nás všech, tak děláte, co dokážete,“ říká odhodlaně.

„Myslím, že na ukrajinských hranicích mě každý pohraničník už zná, že vědí, kdo jede, a skoro vzdávají čest. Na polských hranicích se na mě občas dívají jako na bláznivou ženskou,“ vypráví.

Na hraně nebezpečí

Auta, kterými vozí pomoc, nechává Lesya Kopchuk na Ukrajině a zpět se obvykle vrací vlakem. Tímto způsobem tam dopravila už asi 45 terénních vozů, darovaných z různých zdrojů. Ty pak využívá ukrajinská armáda.

„Terénní vozy slouží většinou na zabezpečení, na logistiku, na výjezdy do bojů a podobně. Auta jsou strašně důležitá. Iniciativa Dárek pro Putina vlastně zabezpečila kousek Ukrajiny sanitkami a terénními vozy,“ popisuje Kopchuk.

Čtěte také

Putin nemá výčitky, ale spokojený taky není. Od třetího týdne války je vyděšený, domnívá se Votápek

Při dovážení hmotné pomoci se často dostane i poměrně blízko frontové linii, tím pádem do pozic, kde hrozí nebezpečí.

„Já se dostala nejblíž třeba pět šest kilometrů od červené linie. Snažím se samozřejmě neriskovat, pokud to jde, ale někdy bylo zapotřebí dojet blízko, protože nikdo nemůže vyjet naproti a potřeba je akutní. Před třemi dny jsem se vrátila ze Slovjansku, který je bombardován vším, čím jde, a každou minutu tam něco rachotí,“ vypráví své zážitky.

„Jednou nade mnou letěl dron a zdálo se mi, že už mě jde zabít, ale myslím, že ten ruský pilot uviděl, že tam je ženská, a nechal mě jet dál.“

Jak se ze ženy, která šije svatební šaty, stane výrobkyně dronů? A proč Lesya Kopchuk pojmenovala jeden model dronu Jan Žižka? Poslouchejte celý rozhovor v audiu nahoře.