Závisíme na přírodě. Řešit jen průmysl dovede kvalitu našich životů a zdraví do pekel, říká vědkyně
Klimatická změna může znít jako abstraktní problém, promítá se ale do oblastí, které přímo ovlivňují naše životy. Mimo jiné dopadá na zemědělství, průmysl i biologickou rozmanitost. Česku se ale stále nedaří krajinu nenarušovat, upozorňuje Zuzana Harmáčková z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky. „Pokud takhle budeme pokračovat dál, můžeme se dostat do docela závažných problémů,“ varuje v Leonardu Plus.
„Většina z nás už dnes nežije ve styku s přírodou tak, že bychom jí denně potkávali. Přesto na ní naše životy závisí,“ zdůrazňuje expertka ve vysílání Českého rozhlasu Plus. „Jsme závislí na produkci potravy, na čisté vodě, na tom, aby se v prostředí, ve kterém žijeme, nešířily patogeny – a tohle všechno jsou procesy, které závisí na přírodě.“
S ochranou krajiny si lidé v Česku zpravidla asociují národní parky nebo jinak chráněné oblasti. Podle expertky je ale důležité udržovat i dobrý stav běžných krajin, například zemědělských. Čím víc lidská činnost zasahuje přírodu – ať už skrze průmysl, zemědělství nebo péčí o národní parky – tím spíše může potenciálně nabourat jinak fungující systém.
„To ultimátně vede k tomu, že sami přicházíme o náš blahobyt, o naši kvalitu života,“ poukazuje a doplňuje, že v Česku se příliš nedaří zabraňovat tomu, abychom nabourávali funkci či celistvost krajiny. „Nevedeme si nijak skvěle. A je čím dál tím patrnější, že pokud takhle budeme pokračovat dál, můžeme se dostat do docela závažných problémů,“ říká.
Čtěte také
Aktuálním příkladem může být nedostatek vody spojený se suchem. Problém představují také vlny veder, které mají negativní dopad na zdraví obyvatel, ale potenciálně i na jejich ekonomickou výkonnost.
Diskuze o přírodě je proto podle expertky potřeba přesunout od někdy abstraktních představ o čisté krajině k otázkám o zemědělských i městských ekosystémech, které ovlivňují naše každodenní fungování.
„V mých očích je to možná ještě důležitější než se bavit o menším procentu striktně chráněné přírody. U toho zbytku přírody je naprosto klíčové si říct, že pokud o ni přijdeme, tak přicházíme například o zemědělství – což je existenční hrozba,“ objasňuje expertka s odkazem na výzkum, podle kterého bychom měli ochránit minimálně 30 procent zemské půdy.
Chránit přírodu i průmysl
Současná vláda Andreje Babiše (ANO) chce v ochraně životního prostředí vycházet z reálných potřeb, dostupných technologií a zdravého rozumu, jak uvádí v programovém prohlášení. Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) mluví o odstoupení od „zelené ideologie“ a ochraně přírody i průmyslu.
Čtěte také
Podle expertky by se k rozhodnutím resortu mělo přistupovat tak, aby právě průmysl i ochrana přírody – byť se mohou jevit jako protichůdné oblasti – byly v co největší synergii. Obě oblasti jsou na sebe totiž úzce napojené.
„Řešením rozhodně není to, že odbouráme otázky přírody a soustředíme se jen na průmysl. To je cesta, která nás vede do rozvojových zemí,“ varuje. „Když se budeme soustředit jen na průmysl a na nic jiného, tak je to pro nás občany, pro naše zdraví a kvalitu života cesta do pekel.“
Investice do obnovy
Poukazuje i na problematičnost argumentů, které obnovu přírody vykreslují jako finančně náročnou. Řada studií přitom ukazuje, že se takto investované peníze mnohonásobně vrátí.
Čtěte také
„Myslím, že když se bavíme o tom, jestli je, nebo není důležité investovat do obnovy přírody, od obnovy zemědělské půdy a toho, jak na ní hospodaříme, tak je důležité spojit to s otázkou, jestli náhodou neinvestujeme do vlastní budoucnosti,“ namítá Harmáčková.
„Vláda by měla vzít v úvahu především to, že zájmy normálního, každodenního, standardního života obyvatel a zájmy ochrany přírody jsou dost často totožné,“ uzavírá expertka.
„Je zásadní chyba osekávat ochranu přírody, klimatu, protože když se bavíme o přírodě a o klimatu, nemluvíme o nich kvůli nim samotným, ale kvůli vazbě, kterou mají na naši kvalitu života a naše společenské fungování.”
Jak souvisí politická ochrana přírody a klimatu s kvalitou našeho zdraví, vody nebo jídla? Je Česko spíš na cestě k udržitelnosti, nebo k rozpadu životního prostředí? A k jakému scénáři směřujeme? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
