Martina Vacková: Berlinale zmítané politikou (a filmem)
Ani ve filmu není ze současné politiky úniku. Minulý víkend předal jeden z největších filmových festivalů na světě, Berlinale, své ceny. I když je považovaný za nejpolitičtější festival na světě, letos byl politikou doslova zmítán na všechny strany.
Festival skončil, ale politika kolem něj vře dál. Ve čtvrtek mimořádně zasedala v berlínském kancléřství správní rada festivalu a ministr kultury Wolfram Weimer, kteří rozhodovali o osudu současné ředitelky festivalu Tricii Tuttleové. Skončila bez výsledku.
Čtěte také
Správní radě vadilo, že závěrečný ceremoniál využili někteří ocenění umělci ve svém děkovném projevu k vyjádření podpory lidí v Gaze a ke kritice kroků izraelské vlády. Nejkritičtěji se vyjádřil syrsko-palestinský režisér Abdalláh Chatíb, který za film Kroniky z obléhání získal cenu pro nejlepší debut.
Přišel na pódium s palestinským šátkem, s palestinskou vlajkou a přečetl své prohlášení, v němž obvinil německou vládu z podpory Izraele, a tím pádem z podpory izraelské genocidy Palestinců v Gaze. V hledišti se ozval pokřik, moderátorka tlumila vášně a po festivalu zaznívaly názory z některých médií, že je to skandál.
Politické průšvihy
Kauza případného odvolání ředitelky Tuttleové dostala festival po mnoha letech do krizové situace. Obojí řešení – odvolání ředitelky i její ponechání – bude pro mnoho vlivných politiků i profesních organizací špatné. Politika prostupuje filmy a významné festivaly, a stále častěji bude třeba reagovat, možná balancovat.
Čtěte také
Je zvláštní, že festival, který v době Berlínské zdi v podstatě dělal politiku porozumění mezi Západem a Východem za studené války, dnešní situaci nedokáže už tři roky po sobě zvládnout. Každý rok skončí politickým průšvihem.
Začalo to útokem Hamásu na Izrael v říjnu 2023. Je třeba poznamenat, že Berlinale už v únoru roku 2024, ještě za předchozího vedení, čelilo kritice za propalestinská vyjádření na půdě festivalu. Ale také za těžce artový program bez filmových hvězd a za ne příliš velkou angažovanost v řešení politických kontroverzí.
I po dalších dvou letech téma Izrael a Palestina vyvolávají vášně. Tricia Tuttleová loni do této politicky vyhrocené jámy lvové vstoupila a v průběhu i na konci letošního festivalu aktivně vystupovala s ubezpečením, že festival je pořád místo svobodného názoru pro všechny, pokud s ním nepřekračují právní hranice.
Omezení umělecké svobody?
Dvě hlavní ceny festivalu – Zlatý medvěd a první Stříbrný medvěd, šly letos do Turecka, a ejhle – oba filmy jsou politikou doslova nabité. V jednom jde o omezování a zastrašování lidí s jiným než oficiálním názorem, ve druhém o spory dvou klanů o půdu a moc, které vedou k masakru celé vesnice.
Jeden se jmenuje Žluté dopisy – to jsou dopisy s výpověďmi pro nepohodlné lidi, druhý Spása. Oba jejich režiséři ve svých filmech naznačili, že nebezpečí přichází často pomalu a nenápadně. Turecko však nevadí, vadí Palestina.
Současná krize festivalu je téma nejen pro německá média, ale i pro celou uměleckou komunitu. Ale kdo a proč tuto krizi vlastně vyvolal a podporuje?
Pořádání festivalu, který upozorňuje na rozpory světa, necenzuruje a nediskriminuje, by pro jakoukoli vládu nemělo být břemenem, ale prestiží. Vypadá to ale, že omezení umělecké svobody je na pořadu dne.
Autorka je editorka Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
