Vláda hodlá v novém plánu upřednostnit české potravináře. Pýcha: Těm zahraničním nemohou konkurovat

Jak plán vlády hodnotíte vy?

Ten plán do detailu zatím neznáme, bude teprve prezentován. Ale z informací, které máme, je pro nás asi nejdůležitější to, abychom podpořili českou produkci, protože bez silného a konkurenceschopného zemědělství a potravinářství v České republice nebudeme mít ani cenově dostupné potraviny. 

Dodávám české cenově dostupné potraviny, protože když se podíváte třeba na ceny vstupů v některých zemích, jako jsou třeba energie, tak se nám to pak projeví samozřejmě na tom, že ty potraviny jdou do České republiky.

Čtěte také

Na boj proti erozi nesmíme rezignovat. Rozsah ochrany jsme ale přestřelili – jako jediní v EU, říká ministr Šebestyán

Naši producenti jim nejsou schopni konkurovat, protože mají mnohem dražší energie. Typickým příkladem může být třeba vepřové maso ze Španělska versus české vepřové maso a podobně.

S tím potom samozřejmě souvisí i otázka toho, na co se média nejvíce zaměřují, a to je otázka marží, obchodní přirážky. Já bych tady byl velmi opatrný.

Musím říct, že nelze oddělit třeba slevové akce, které zvýhodňují především velké potravináře, většinou nadnárodní potravinářské firmy, které jsou schopné dodávat obchodníkům větší množství zboží za levnější ceny, a to pak vytlačuje menší a střední dodavatele z trhu, protože ti ty podmínky nejsou schopni splnit z hlediska objemu, ani z hlediska ceny, takže...

„Stát určovat ceny nebude“

Z toho, co říkáte, to tedy asi nereflektujete podobným způsobem jako Veronika Vrecionová (ODS), předsedkyně zemědělského výboru Evropského parlamentu, která záměr vlády označila za přípravnou palbu k tomu, aby stát určoval ceny potravin v prodejnách. Takhle to nevnímáte?

Ne, to určitě ne. Myslím si, že tady asi ani není ambice zavádět normálně ekonomiku řízeného hospodářství a aby stát určoval ceny, to si nemyslím.

Neobáváte se jako ona, že to skončí zdražením potravin?

To si nemyslím. Samozřejmě úplně neznám finální záměr vlády, ale nemyslím si, že v konečném důsledku budou cenově dražší potraviny. Já si spíš myslím, že je důležité si říct, pokud chceme české cenově dostupné potraviny, jestli pro to vytváříme vhodné podmínky.

Čtěte také

V řadě potravin nikdy soběstační nebudeme, tvrdí Prouza. Pýcha: Musíme se přizpůsobit trhu EU

Protože pokud, znovu opakuji, nemáme srovnatelné produkční podmínky – máme vyšší ceny, vyšší DPH, dražší energie a tak dále, dražší některá regulatorní opatření, typickým příkladem mohou být třeba vejce a zrušení klecových chovů a tak dále – tak to v konečném důsledku znamená, že naši výrobci nejsou schopni konkurovat dovozům.

Dnes jsme třeba v situaci, kdy polovina másla do České republiky jde ze zahraničí zcela logicky od velkých potravinářských firem, od velikánských mlékáren. Když se podíváte, která másla se prodávají v akcích, tak jsou to z velké většiny třeba polská másla nebo másla z Belgie a z dalších zemí. A samozřejmě to pak v konečném důsledku vytlačuje i naše výrobce, protože lidé si nakoupí to, co je ve slevě, nakoupí si to do zásoby, a potom si za normální běžnou cenu nekoupí české máslo.

Tady je tedy potřeba sledovat ten dlouhodobý trend a dlouhodobý dopad na české producenty. Ostatně i někteří obchodníci si stěžují, že nemají dostatečnou nabídku od českých výrobců.

Typickým příkladem může být třeba ovoce a zelenina, kde se zkrátka a dobře ten rozměr českého zemědělství v těchto sektorech zmenšuje. A pak zcela logicky potom ti obchodníci dováží.

Ale otázka zní, co bylo dřív, jestli slepice, nebo vejce. Jinými slovy, jestli ten trh tak, jak funguje, podporuje domácí producenty, aby byli konkurenceschopní a splnili očekávání a požadavky obchodníků, anebo jestli je naopak znevýhodňuje a upřednostňuje zahraniční produkci. A já se domnívám, že v mnoha případech je to právě to, že zvýhodňujeme tu zahraniční.

Nerovné podmínky

Kdyby kabinet chtěl omezit dovozy, případně se nabízí ve srovnání Slovensko, Maďarsko a Polsko, které zakázaly některé komodity z Ukrajiny, jaký by byl váš pohled? Také zaznívá argument, že tohle už ošetřila aktualizovaná dohoda o volném obchodu mezi Evropskou unií a Ukrajinou.

Tady je potřeba upozornit na to, že nejsme obecně proti dovozům, ale upozorňujeme na odlišné produkční parametry v jednotlivých zemích. To není jenom Ukrajina, je to Mercosur, ale jsou to i další třetí země.

Zkrátka a dobře evropské zemědělství vytvořilo systém, který má garantovat zdravotní nezávadnost, kvalitu, minimalizovat dopady do životního prostředí. A s tím souvisí samozřejmě vyšší produkční náklady evropských, potažmo českých zemědělců.

Čtěte také

Dohoda Mercosur je pro ČR klíčová. Ceny hovězího sice neklesnou, český průmysl ale získá obrovský potenciál, vysvětluje ekonom

Nesmíme používat růstové hormony, máme omezené, velmi přísně sledované používání antibiotik, ty mohou třeba podávat jenom veterináři. A teď bych tady mohl vyjmenovávat mnoho přípravků na ochranu rostlin, které jsou u nás zakázané a v Mercosuru nebo třeba na Ukrajině povolené. Na Ukrajině nemáte ani obohacené klece, u nás máte klece zakázané pro nosnice v případě produkce vajec a tak dále.

To potom zemědělcům logicky musí vadit, protože oni říkají: „Tak co tedy platí? Máme dodržovat přísnější evropské parametry, abychom měli zdravější a kvalitnější potraviny, ale potom se nemůžeme tvářit, že potraviny, které sem jdou ze třetích zemí, které to nesplňují, jsou v pořádku, protože tím potom systematicky znevýhodňujeme evropské, potažmo české producenty.“

Nám to tedy samozřejmě vadí, ale nikoliv a priori jenom z toho pohledu, že by nám vadil dovoz. Nám vadí nerovné podmínky, které si sami ukládáme směrem k vlastním zemědělcům a potravinářům a neposilujeme je u dovozů.

Jak hodnotí plán vlády Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu? Poslechněte si oba rozhovory, audio je nahoře v článku.