V řadě potravin nikdy soběstační nebudeme, tvrdí Prouza. Pýcha: Musíme se přizpůsobit trhu EU

Pane Prouzo, důraz na domácí produkci si dala vláda do programového prohlášení. Jaký vliv by podle vás měl na ceny pro spotřebitele? Sníží je, jak si vláda slibuje, nebo naopak?

Tomáš Prouza: Pokud by to dokázal udělat, tak by to bylo velmi dobře, protože my jsme stejně jako v průmyslu, kdy vyrábíme autodíly a vyvážíme, tak jsme i potravinová montovna. Vyvážíme z Česka levné dotované zemědělské komodity, které potom zpracují v zahraničí zahraniční potravináři a ty potraviny musíme dovážet zpátky. 

Čtěte také

Lákavé a zdravé? Ultrazpracované potraviny nám škodí mnoha způsoby, popisuje epidemioložka Selinger

Kdyby se vláda soustředila na to, že tady bude výrazně víc zpracovatelských kapacit a zemědělské komodity, které dotujeme z našich daní, se tady rovnou zpracují, tak by to dávalo smysl. Ale toto je běh na dlouhou trať. Když dneska chcete postavit jakoukoliv novou výrobnu, než seženete všechna povolení, tak to bude trvat řadu let. Ale strategicky to smysl rozhodně dává. 

Tak s tím asi nebude v rozporu pan Pýcha. Předpokládám, že to máte za dobrý nápad.

Martin Pýcha: Jsme přesvědčeni o tom, že jestli chceme mít nějakou stabilitu cen, to neznamená, že ceny se nebudou posouvat nahoru anebo dolů, ale výkyvy budou mnohem menší, tak potřebujete mít stabilní domácí produkci a stabilní zpracování.

Tady souhlasím s Tomášem, protože my opravdu vyvážíme suroviny. Jenom bych doplnil, že suroviny, které tady produkujeme, jsou dotované stejně jako v zahraničí, respektive ještě méně než v zahraničí, takže se musíme přizpůsobit trhu EU.

Já to tedy stáhnu jenom na růst nebo snížení cen, protože když Tomáš Prouza říká, je to „běh na dlouhou trať“, tak já se ptám, jestli by naopak vláda neměla nějak posílit konkurenci, jestli to by právě nevedlo k tomu, aby se ty ceny snižovaly?

Prouza: Musí to tak být, protože tím, že nejsme soběstační a nikdy nebudeme v řadě potravin soběstační, to ani fyzicky nejde, tak potřebujeme mít otevřené Česko, potřebujeme mít otevřenou konkurenci, protože jenom konkurence tlačí na nízké ceny, na zlepšování a modernizaci. 

Stejné podmínky jako v zahraničí

Není to v rozporu s důrazem na domácí produkci? 

Prouza: Ne. Vláda zároveň musí dávat českým potravinářům stejné podmínky, stejnou podporu jako mají v zahraničí. Protože pokud třeba rakouský potravinář dostává velké dotace na snižování energetické náročnosti své výroby a český potravinář dotaci nedostane, tak je v nevýhodě. Toto je potřeba dělat.

Je potřeba hlídat si, že maximum surovin, které vypěstujeme, tady zpracujeme a vláda bude podporovat právě to, aby to fungovalo a aby to bylo za dobré ceny. Ve chvíli, kdy tady máme přehnaně drahé energie, kdy tady vláda dlouhodobě nepodporuje české potravinářství, tak logicky čeští potravináři bohužel jsou dražší a nejsou tak konkurenceschopní jako ti zahraniční.

Čtěte také

Chipsy, cola i proteinové tyčinky. Jak nám škodí vysoce průmyslově zpracované potraviny?

Právě před chvilkou vyšla zpráva, že štědrovečerní večeře vyjde letos Čechy v souvislosti s vývojem inflace a dalšími faktory o pět procent levněji. Ale ty ceny potravin nejsou důsledkem právě malé konkurence v českém zemědělství a potravinářství, že by třeba mohly být ještě nižší? 

Pýcha: Ne, rozhodně ne. My tady máme 30 tisíc zemědělců. Já nevím, jestli by si někdo představoval tady mít zemědělců ještě víc, ale konkurujeme si v rámci celého evropského trhu a tam máte 10 milionů zemědělců, respektive dnes devět milionů zemědělců. Každý zpracovatel může dovézt suroviny v převážné většině z celé EU a v mnoha případech je dováží ze zahraničí, ze zemí mimo EU.

O tom je tady i diskuse, země Mercosuru a podobně. Takže to určitě ne. My tady máme na straně zemědělství vysoce konkurenční trh. Samozřejmě trošku specifická situace je v potravinářství, protože tady máte velké nadnárodní potravinářské firmy. V každém supermarketu v Evropě najdete PepsiColu nebo Coca-Colu, najdete tam tyčinky Mars a podobné výrobky. A to jsou velké neglobální nadnárodní firmy, které mají úplně jinou ekonomickou sílu než běžné potravinářské firmy v Česku.

Potřebujeme podporovat nejenom zemědělce, aby vyprodukovaly levnou surovinu, ale aby tady byli taky efektivní potravináři, kteří ji zpracují, protože potom finální potravina bude cenově dostupná pro českého spotřebitele.

Jakým způsobem chce vláda Andreje Babiše, alespoň tak, jak má v programovém prohlášení, držet stabilní ceny? Například se tu píše, že chce omezit marže řetězců. Jsou problémem českého trhu s potravinami, pane Prouzo, marže obchodníků?

Prouza: Rozhodně nejsou. Já udělám ekonomické okénko, ono se to často politikům plete. Jsou dva pojmy, marže není zisk. Když si čtu prohlášení, tak mám pocit, že se to nenaučili ani náhodou, protože marže je něco, z čeho primárně platíte své náklady, platíte své zaměstnance, platíte investice a nikde na konci vám zůstane zisk.

Pokud vláda říká, omezte marže, tak nám musí říct, jestli máme méně platit našim dodavatelům, jestli máme vyhazovat lidi z práce, jestli máme přestat investovat do modernizace obchodů.

Toto by skutečně byly takové důsledky, nebo je to možná trochu dramatický scénář, pane Prouzo?

Prouza: Když se podíváte na čísla, tak ziskovost obchodu či to, co vám zůstane na konci z každé stokoruny, jsou dvě koruny. Devadesát osm korun z každé stokoruny směřuje k našim dodavatelům, k našim zaměstnancům a do investic v Česku. Pokud vláda říká, omezte si marže, tak ano, můžete možná škrtnout zisk dvě koruny ze sta.

Čtěte také

Je vám zima? Jezte potraviny, které vás zahřejí

Jenom k tomu, že třeba pan Prouza poukazuje právě na to, že zisk českých řetězců je průměrný, nebo teď nám říká dokonce dvě koruny na sto korun, zatímco třeba nadprůměrné zisky mají právě podle něj velké firmy v potravinářském řetězci, co vy na to?

Pýcha: V první řadě souhlasím s tím, že marže není příliš šťastný termín. Lepší by bylo, kdybychom se bavili o podílu na konečné finální ceně potraviny. A to, co já si myslím, že by bylo dobré, aby se začalo podrobněji sledovat u mnohem většího množství výrobků než v současnosti, je, jaký je podíl zemědělce, jaký je podíl potravináře a jaký je podíl obchodníka.

V okamžiku, kdy uvidíte nějaké dlouhodobé trendy, tak se můžete ptát proč, jestli to je naprosto legitimní, protože rostou potravinářům vícenáklady. Teď se můžeme bavit o energiích, o pracovní síle...

Vláda, pokud se nemýlím, tam chce dokonce zavést nějakého ombudsmana, který by v okamžiku, kdy by viděl, že se někde nějakým způsobem podíl vychyluje pro jednu část výrobní vertikály, tak by podal podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby prověřil, jestli je podíl naprosto relevantní, nebo ne.

Cenově dostupné, kvalitní a bezpečné české potraviny chce pro občany zajistit, jak se zavazuje ve svém programovém prohlášení, i nová vláda Andreje Babiše, a to například důrazem na domácí produkci nebo omezením marží řetězců. Je to dobrý recept? Poslechněte si celé audio nahoře v článku.