Lukáš Jelínek: Aby měla opozice proti Babišovi šanci, musí se změnit
Málokterá představa je realitě vzdálenější než ta o opozici, jež může mimo náročná vládní křesla odpočívat, třeba i pospávat, a jenom čekat, až jí moc opět spadne do klína. Snad to brzy pochopí i lídři těch stran, které jdou zatím ve Sněmovně pohodlnější cestou a vedle eskapád Tomia Okamury (SPD), Filipa Turka a Petra Macinky (Motoristé sobě) především komentují střet zájmů Andreje Babiše (ANO) nebo jeho roli v kauze Čapí hnízdo.
Když se minulý týden projednávala nedůvěra koaliční vládě hnutí ANO, SPD a Motoristů, byl nejvíc vidět šéf Pirátů Zdeněk Hřib. Jeho výkon však v neděli zveřejněný volební model agentury Kantar zaznamenat nestihl.
ODS a STAN
Zato ukázal, jak blízko si jsou ODS a Starostové a nezávislí. Dělí je jen dva procentní body. Zatím jsou na tom lépe s 16 procenty občanští demokraté, ale jejich osmnáctiprocentní ztráta na první hnutí ANO vyznívá děsivě.
Čtěte také
Oba předsedové, Martin Kupka a Vít Rakušan, patří k politikům výřečným a kultivovaným. Přesto může mít řada občanů pocit, že příležitost vyniknout propásli, když byli členy předchozího kabinetu Petra Fialy (ODS).
Teď se ovšem situace změnila. Kupka slíbil spolustraníkům, že kormidlo stočí ostřeji doprava. Rakušan se tak může s Piráty přetahovat o středové voliče. Nic to ale nemění na potřebě přicházet s vlastními tématy, ale i legislativními návrhy, které sice možná sněmovní většina odmítne, ale prokáží připravenost chopit se exekutivy příště.
Kuba a Grolich
Pro etablované partaje by měla být motivací i poptávka lidí po nových tvářích a nových stranách. ODS nedokázala naplno využít osobnosti jihočeského hejtmana Martina Kuby, ten proto formuje hnutí Naše Česko.
Čtěte také
Pokud k sobě přitáhne další známá jména z regionů, může zazářit už na podzim v komunálních a senátních volbách. Kuba už sbírá politické zkušenosti léta. A protože je vnímavý, ví, co má kdy kde říkat a co prosazovat, aby působil neotřele, přesvědčivě a průbojně.
Sám se sebou dokáže výborně pracovat i jeho jihomoravský kolega Jan Grolich. Rozhodl se však jít na věc jinak než Kuba – a převzít stranu, jejímž je členem, tedy KDU-ČSL. Protože jsou lidovci přemýšliví a pamatují, že nástup mladé krve je už jednou zachránil, ve značné míře se za Grolicha stavějí.
Patrně chápou také to, že k výřečnému a nezřídka i vtipnému hejtmanovi pasuje strategie, která představuje tradiční lidovecké priority v liberálnějším hávu než dosud. Ostatně jestli se mají vyšplhat nad pětiprocentní hranici nutnou pro samostatný vstup do Sněmovny, nezbývá jim než oslovit i mladší ročníky a obyvatele větších měst.
Lanařit dušičky
Jedno mají Kuba a Grolich společné. Odmítají blokové vidění, nechtějí se zdržovat vyčpělými hádkami o Babiše a snaží se vyjít vstříc voličům, které zapouzdřená a neproduktivní tuzemská politika léta neuspokojuje. Mohou tudíž dosáhnout na nevoliče stejně jako na sympatizanty ODS, Starostů nebo hnutí ANO.
Není radno plést si dvě odlišné disciplíny. Tou první je soutěž, kdo stane na čele opozičního pelotonu. V ní u pevných jader voličů může uspět ten, kdo bude v kritice Babišovy vlády nejtvrdší.
Jenže strana, která se hodlá nastěhovat do Strakovy akademie příště, by měla umět lanařit dušičky i z opačného břehu. Když ne ideologií, tak věcným, konstruktivním programem a soustředěním se na hledání spojenců, ne nepřátel.
Snad politici časem pochopí, že lidem nestačí jen negování práce protivníků, ale že také stojí o to, aby strany hledaly společné jmenovatele – přinejmenším tam, kde jde o bezpečnost a prosperitu.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
