Režisér Metody Markovič: True crime nese morální dilemata. Měli jsme pocit, že postupujeme správně

Šestidílná série sleduje vyšetřování činů Jana Straky známého jako spartakiádní vrah, který v roce 1985 napadl 11 žen. Scénář vychází z reálných dokumentů a odtajněných spisů.

Čtěte také

Návrat do Markoviče nebyl zdravý. S poslední klapkou jsem cigarety opustil, prozrazuje Petr Lněnička

„Naciťoval jsem způsob práce kriminalistů, což v případě Jiřího Markoviče byla naprosto detailní práce. Fascinovalo mě, jak je prozkoumávána jakákoliv drobná zmínka, která častokrát ani nemá souvislost s případem,“ popisuje Pavlíček, který je známý jako režisér komedií a detektivních seriálu.

Kromě rekonstrukce policejní práce je podle něj minisérie zároveň výpovědí o minulém režimu a společenské atmosféře té doby.

„Paradoxní je, jak v 80. letech disko barevně, dynamicky vypráví o době, která je vydýchaná,“ zamýšlí se. „Vesele tančíme ve státě, který není svobodný. A chceme dát vraha do vězení, i když jsme v něm všichni. Toto byla další věc, která mě vedla k tomu, jak někdy námět uchopovat symbolicky, metaforicky.“

Čtěte také

Netušil jsem, že pro úspěšné vyšetřování je tak důležitá empatie, Markovič ji měl, říká scenárista Hruška

Dobovou atmosféru dokresluje autentický hudební podkres i důraz na politický tlak spojený s totalitní propagandou a snahou udržet zdání normálnosti a obhájit konání spartakiády navzdory tragickým okolnostem.

„Vyšetřovatelé jsou zde pod tlakem nejen času, ale i celého dobového aparátu. Kriminalisté jsou kontrolováni Státní bezpečností, co 24 hodin musí podávat hlášení,“ vyjmenovává Pavlíček. „Tento tlak ze všech stran pro mě byl jednou z výchozích věcí, jak uvažovat nad stylem celé série.“

Vracející se noční můra

Metoda Markovič ale svým námětem stihla vyvolat kontroverzi ještě před samotnou premiérou. Televize její uvedení avizovala několik měsíců dopředu a dcera jedné z obětí proti zpracování veřejně vystoupila.

Čtěte také

Hrál hodné kluky, teď vraha. „Roli Straky v Metodě Markovič jsem bral jako velkou příležitost,“ přiznává Maxmilián Kocek

„True crime vždycky přináší morální dilema, protože zobrazujeme něco, co, mám pocit, že není potřeba zobrazovat – vrahy. Na začátku si proto vždycky kladu otázku, co ta věc přináší, co je nad tím,“ zamýšlí se režisér.

„Měli jsme pocit, že postupujeme eticky správně. Ve chvíli, kdy se ale ozvala Lucie, dcera jedné z obětí, tak nás to zamrazilo a velmi se omlouváme. Snažili jsme se udělat všechno proto, aby byla naše případná chyba napravena, jak nejlépe jsme dovedli.“

Součástí tvůrčího procesu byly odborné konzultace s kriminalisty, právníky i psychology. V reakci na tento podnět od dcery oběti došlo i k úpravě scénáře a z finální podoby byly vystřihnuty některé problematické pasáže.

Psychicky náročné ale bylo natáčení i pro herce a celý štáb.

„Každý natáčecí den má 12 hodin, člověk točí o něčem, co je velmi mrazivé. Režírovat něco takového není psychicky příjemná záležitost,“ přiznává Pavlíček. „Mám jednu nepříjemnou vracející se noční můru, ale říkal jsem si, že nesmím nechat, aby mě to sežralo. A když to budu pozorovat, možná nasaji něco, co můžu využít při režijní práci.“

Čtěte také

Natáčení true crime: „Oběti by měly s natáčením souhlasit, aby jim neubližovalo,“ myslí si Houdek

Náročné byly i požadavky na herce Maxmiliána Kocka, který v sérii ztvárnil postavu spartakiádního vraha.

„Základní hledisko bylo, jestli herec dokáže flexibilně přepínat různé polohy, různé role. Protože to, co víme o reálném předobrazu Jiřího Straky, je, že v každé situaci hrál, co je pro něj nejvýhodnější,“ uzavírá Pavlíček. „Každý z kriminalistů má jinou interpretaci toho, co je vlastně Jiří Straka za osobnost, protože on byl v průběhu vyšetřování a výslechů těžce uchopitelný. Psychologický profil, který vznikl a existuje, na toto také naráží.“

V čem přesně spočívala metoda Jiřího Markoviče? Jak řešit etickou otázku true crime? A jak pozorné diváky má minisérie Metoda Markovič? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.