Demokracie vyžaduje kultivaci společnosti. Proto se v Polsku a Maďarsku před válkou neuchytila, míní historik Nálevka

Čtěte také

Generálové, politici, věřící katolíci. Příběhy diktátorů, kteří změnili své země

Tématem knihy Diktatury v rukavičkách? je rozpad zárodku liberálních a nástup autoritativních režimů v pěti východevropských státech mezi válkami.

Převraty v Lotyšsku, Estonsku a na Litvě pojednala Radka Lainová. Osudy těchto tří zemí pro tentokrát necháme stranou, abychom mohli více času věnovat státům nám geograficky blížším.

Budeme se zabývat meziválečným Maďarskem, které popsala, představila a analyzovala Zora Hlavičková, a autoritativním režimem u našich severních sousedů v Polsku, jímž se zabýval Michal Straka. 

Demokracie vyžaduje kultivaci společnosti

Polsko a Maďarsko jsou země, které mají ledacos společného, ale také mnoho rozdílného. Poláci jsou Slované, zatímco Maďaři Ugrofinové. Poláci se po několik generací museli obejít bez vlastního státu, zatímco Maďaři naopak, zejména po roce 1867, sami patřili k vládnoucím narodům.

Čtěte také

Demokracie je řízený konflikt. Autokratizace hrozí, když politici využívají násilí, míní filozofka Koubová

Při pohledu zpět na dobu po první světové válce se však rozdíly vytracejí a do popředí vystupují spíše podobnosti. Jak situaci v poválečné středovýchodní Evropě popisuje profesor Vladimír Nálevka, odborník na historii 20. století?

„Střední Evropa nebyla hospodářsky i civilizačně jednoznačně rozvinuta. Byly zde oblasti, které byly vyspělé, například Předlitavsko, jehož součástí byly i Země Koruny české. A následně zde byly i oblasti ovšem značně civilizačně nerozvinuté, s převahou venkovského, téměř negramotného obyvatelstva. Mám na mysli například ruský zábor Polska, velké části uherského státu a tak dále,“ vyjmenovává Nálevka a pokračuje:

„Demokratické systémy, které byly většinou do těchto států implantovány poté, co byly tyto státy ustaveny, ne zcela dobře fungovaly, protože demokracie, která byla představována, a o tom se přesvědčujeme i v současné době, vyžaduje vždy určitou civilizační úroveň, určitou tradici politického života, vyžaduje určitou kultivaci společnosti a samozřejmě i určitou prosperitu.“

Lepší podmínky v Polsku

Maďarsko nebylo jediným autoritativním režimem v meziválečné Evropě. Diktatur bylo vlastně více než skutečných demokracií. Maďarský případ měl však svá specifika. Zvláštní situace Maďarska souvisela s důsledky první světové války, krátce po nedobrovolném vyhlášení republiky.

Józef Pilsudski se svým oblíbeným koněm|foto: Stefan Hińcza, Pierwszy żołnierz Odrodzonej Polski, Polski Instytut Wydawniczy, Katowice 1932

V Polsku se mezi válkami nepodařilo vybudovat demokracii, přestože u našich severních sousedů proto možná byly o poznání lepší podmínky než v Maďarsku.

Polsko se nevyrovnávalo se ztrátou území a obyvatelstva, ale naopak se mohlo považovat za vítěze první světové války. Je možné, že naděje na demokracii pohřbil muž, považovaný tehdy mnohými za zachránce Polska: Józef Piłsudski.

Poslechněte si celý pořad Návraty časem a zjistěte víc o tom, jak to bylo s meziválečnými diktaturami v Polsku a Maďarsku. Provede vás Jan Fingerland.