Opustí Lékaři bez hranic Gazu? Wyn Haniaková: Registrovat se u Izraele je pro naše kolegy rizikem
Mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic musí do konce února opustit pásmo Gazy a další palestinská území. Odmítla totiž předat seznam svých palestinských a mezinárodních zaměstnanců izraelským úřadům. Podle mediální koordinátorky Lékařů bez hranic Terezy Wyn Haniakové úřady nutí organizace k nemožné volbě: „Buď vystavíme zaměstnance riziku, nebo budeme muset přerušit práci, která zachraňuje životy." Organizace má v Gaze na starost asi pětinu nemocničních lůžek.
Nový způsob registrace zaměstnanců nařídilo izraelské ministerstvo pro diasporu loni v březnu, splnit ho bylo nutné do konce roku. Na webových stránkách Lékařů bez hranic píšete, že jste se snažili s izraelskými úřady ještě domluvit. Na čem přesně?
Opravdu několik měsíců usilujeme o obnovení naší registrace u izraelských autorit, díky které můžeme vůbec na palestinských územích pracovat.
Čtěte také
Snažili jsme se domluvit, hledali jsme kompromisy, snažili jsme se najít cesty, ale obzvláště u jedné podmínky – u registrace – jsme se nedokázali dohodnout.
Rozhodli jsme se, že zkrátka nemůžeme seznam našich palestinských a mezinárodních kolegů sdílet. Nejen že v takové podobě jsme se s takovou podmínkou nikdy v jiných kontextech, ve kterých pracujeme, nesetkali, a to už existujeme více než 50 let.
Ale především tam opravdu vidíme bezpečnostní riziko. Od října 2023 bylo zabito 1700 zdravotníků a mezi nimi bylo i 15 mých kolegů.
Rozhodnutí izraelských úřadů kritizuje OSN i některé státy Evropské unie. Je ještě šance, že ke stažení vašich pracovníků nakonec nedojde?
To se v tuto chvíli asi nedá bohužel říct. Nechceme se samozřejmě naděje vzdávat, situace ale teď opravdu nevypadá dobře.
Čtěte také
Registrace se týká Gazy i Západního břehu Jordánu, ale víkendové prohlášení izraelského ministerstva diaspory zmiňuje zatím pouze Gazu. Uvidíme, co se dá ještě vyjednat v průběhu února.
Ale jedno je zásadní, humanitární pomoc je teď obrovsky zapotřebí a ta pomoc by se v jakémkoli kontextu měla umožňovat, nikoli bránit. V takové situaci teď jsme.
Izraelské úřady nutí humanitární organizace k nemožné volbě. Buďto vystaví své zaměstnance riziku, anebo jsou tyto organizace donuceny přerušit své aktivity. Pro nás by to znamenalo přerušit práci, která zachraňuje lidské životy.
Když říkáte, že je ta humanitární pomoc velmi na místě, došlo v Gaze ke zlepšení životních podmínek se zastavením těch nejtvrdších bojů loni na podzim? Protože víme, že úplný klid v Pásmu Gazy nevládne, od podpisu příměří bylo podle palestinských úřadů zabito kolem 500 lidí. Jaká je tam teď situace?
Humanitární situace v Gaze se nadále zhoršuje. Podle OSN stále žije okolo milionu lidí ve stanech, mají zničené domovy nebo se domů ani nemohou pokusit vrátit, protože se nacházejí například za žlutou linií. Infrastruktura je zničená, není dost pitné vody, nemocnice a kliniky nestíhají ošetřovat nemocné a raněné.
Mimochodem i během uplynulého víkendu bylo při útoku zabito a zraněno několik lidí. Vypadá to, že i my jsme dva zraněné pacienty tento víkend ošetřovali, ale ještě budeme ověřovat, co přesně se stalo a jak k jejich zraněním došlo.
20 procent lůžek
Jak zásadní je teď z vašeho pohledu to, že Izrael otevřel hraniční přechod Rafah mezi Pásmem Gazy a Egyptem? Agentury píší, že zatím je to jenom pro pěší v obou směrech a překročit může tento hraniční přechod jenom omezený počet lidí. Ale jak je to zásadní?
Rafah dlouhodobě hraje zásadní roli. Je to přece jenom přímé spojení mezi Gazou a vnějším světem. My sami jsme tam dlouho působili, teď ale aktuálně na místě nejsme, a to už od té doby, kdy tam probíhaly vojenské operace. Proto mám jenom omezené informace, to potřebuji dodat.
Čtěte také
Každopádně otevření přechodu by bylo samozřejmě pozitivním krokem. Ještě uvidíme, jak to bude uvedeno do praxe a hlavně zda to opravdu povede ke zvýšení počtu evakuovaných na základě jejich zdravotního stavu. Přece jenom v Gaze je asi 18 nebo 20 tisíc lidí, kteří na MEDEVAC čekají, mezi nimi jsou i tisíce dětí. Navíc se podle tamního ministerstva zdravotnictví odhaduje, že přes tisíc pacientů zemřelo, protože se evakuace nedočkali.
To byl případ i některých našich pacientů, ale především také mého kolegy Abeda El Hameeda, kterého v Gaze zranil izraelský útok z kraje října. Abed byl v kritickém stavu, okamžitě potřeboval operaci, kterou ovšem v Gaze nebylo možné provést. Snažili jsme se o jeho evakuaci, ale zemřel, evakuace se nedožil.
Můžete na závěr říct, jaký dopad bude mít odchod lékařů bez hranic Pásma Gazy na tamní zdravotnický systém?
Tamní zdravotnický systém je opravdu v kolapsu. Když si spočítáme všechna dostupná nemocniční lůžka a lůžka v Gaze, tak máme na starosti asi 20 procent z nich. Jedno ze tří dětí se rodí v námi podporovaných nemocnicích. Jenom minulý rok jsme poskytli 800 tisíc zdravotnických konzultací a pečovali o 100 tisíc trauma případů.
Když budeme nuceni odejít, vznikne mezera, která, troufám si říct, půjde jenom těžko zaplnit. A Gazané teď opravdu potřebují každého dostupného lékaře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
