Trumpovo pozvání do Rady míru bych zdvořile odmítl, navrhuje Hloušek. Ruczaj: Raději bych zdržoval

Má, nebo nemá smysl uvažovat o tom, že by se Česká republika připojila do Rady míru Donalda Trumpa? Proč ano, proč ne? 

Vít Hloušek: Já jsem rozhodně proti. Podle mě to z pozice České republiky nic nepřináší, naopak ji to může poškodit ve vztahu k evropským spojencům. Je nesmyslné obětovat zápisné miliardu dolarů za něco, co klidně může skončit ve chvíli, kdy skončí volební období Donalda Trumpa. Takže určitě ne.

Čtěte také

Narcista, sociopat, paranoik, sadista. Trump je jako Hitler, ale s demencí, hodnotí psycholog Štrobl

Maciej Ruczaj: Myslím, že je důležité odlišovat, jak bych to řekl, složitou a kontroverzní osobnost Donalda Trumpa a to, že Rada míru nepochybně odráží ten jeho bombasticko-narcistický styl, kterým zahraniční politiku Spojených států vede. 

Toto by nás ovšem nemělo zastavit před hlubší úvahou týkající se toho, za prvé, co Američané sledují. A za druhé, jaké by mělo být naše stanovisko ke změnám, které Spojené státy v mezinárodním řádu navrhují. A teď nemyslím jenom Radu míru jako jeden konkrétní projekt, ale celkově určitou změnu americké strategie.

Čtěte také

Vyspělejší Evropa nás teď bere jako černé pasažéry, posouvá nás to na Balkán, hodnotí Pojar

O té změně ještě budeme mluvit. Co říkáte na to, že jedna miliarda dolarů zápisného po třech letech členství zdarma je hodně a za tři roky tu Donald Trump nemusí být? Navíc by to podle Víta Hlouška mohlo poškodit naše vztahy s evropskými spojenci.

Ruczaj: Samozřejmě, jak říkám, asi nejbezpečnější strategie v tuto chvíli je vyčkávat a uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Miliarda je samozřejmě poměrně značná částka. Říkáte, že za tři roky tady Donald Trump pravděpodobně nebude. Nicméně, obávám se, že určitá změna přístupu Spojených států ke spojencům a k mezinárodnímu řádu je trvalá. A na věc je potřeba se dívat z toho širšího hlediska. 

„Zdvořilé odmítnutí“ 

Pane Hloušku, nestojí vstup Česka do Trumpovy Rady míru ani za zvážení? Nemá pravdu pan Ruczaj, když říká, že jistý obrat v zahraniční politice Spojených států tady je a v podstatě nezáleží na tom, kdo sedí v Oválné pracovně?

Hloušek: Maciej Ruczaj má samozřejmě pravdu, když poukazuje na změnu postupu Spojených států v mezinárodní politice, změnu celkové mezinárodní situace. To je všechno pravda. Ale pořád si myslím, že reakcí nemá být vstup do Trumpovy Rady míru. Reakcí má být zdvořilé odmítnutí a podpora konkrétních kroků. 

Čtěte také

Lipavský: Musíme podporovat bezpečnostní linii vlády USA. Ta byznysová tlačí na mír za každou cenu

Připomeňme, že Rada míru původně vznikla jako nástroj, kterým by měla být řešena humanitární krize v Gaze. Kdyby se tohle podařilo Trumpovi vyřešit, je to samozřejmě správné. Bylo by dobré, kdyby ho Česká republika v tomto podpořila. 

Nicméně to pořád neznamená, že bychom se museli účastnit tohoto podle mě pořád poměrně pochybného podniku. Můžeme udržovat korektní vztahy se Spojenými státy americkými, aniž bychom museli vstupovat do Rady míru.

Pane Ruczaji, není to přece jen trochu pochybný podnik, jak říká Vít Hloušek? A co by znamenalo z naší strany zdvořilé odmítnutí? Diplomacie je velice široká disciplína, dnes už v ní rozhodují i psychologické faktory. Dá se zdvořile odmítnout?

Ruczaj: Já bych byl pro zdvořilé zdržování, to je asi nejdiplomatičtější řešení. Trošičku se bojím určité vlny, nechci říct hysterie, to je příliš silné slovo, ale jednoznačně negativních emocí, které v tuto chvíli v Evropě tak nějak pulzují a které jsou vyvolávány samozřejmě některými pobuřujícími nebo minimálně iritujícími kroky současné americké administrativy. 

Čtěte také

Trump poškodil vztahy s Evropou, míní Pehe. „Zachoval se jako delikvent, ale má výsledky,“ říká Joch

Toto pobouření by nemělo zastiňovat určitý širší náhled a určité přemýšlení o tom, jaký je zájem za prvé Evropy jako kontinentu ve vztahu ke změnám a za druhé i jednotlivých zemí, třeba konkrétně střední Evropy a východního křídla NATO. A že není úplně bezpečné nastupovat do vlaku pobouření, který nás vede někam k ostrému rozvodu mezi Spojenými státy a Evropou.

Pane Hloušku, nehrozí Evropě jisté zatmění mysli – když to tedy budu parafrázovat svými slovy – na základě možná přehnaně emotivních reakcí na jakkoliv pobuřující výroky Donalda Trumpa? Neuškodíme si coby Evropa, pokud budeme jednoznačně vystupovat proti? 

Hloušek: Úplně upřímně, už se stalo. Pokud hovoříme o rozvodu mezi Evropou a Spojenými státy americkými, tak ten rozvod podle mě probíhá, pokud už vlastně de facto neproběhl.

Tím, kdo ten rozvod začal, byl Donald Trump. Já chápu, že je asi potřeba nebýt úplně na čele hysterických reakcí proti Spojeným státům americkým a vlastně bych to ani pro Českou republiku nedoporučoval. 

Pořád si ale myslím, že jsou pro nás důležitější evropští partneři. A tak, jak je rozumné buď zdvořile odmítnout, nebo zdvořile vyčkávat ve vztahu k Trumpově Radě míru, tak je také rozumné zdvořile naznačit evropským partnerům, že sice z řady rozumných důvodů nebudeme tak verbální jako oni, ale že v zásadě chápeme jejich obavy. A že Česká republika je pořád primárně partner v rámci Evropské unie.

Dokáže Rada míru řešit světové konflikty? Nebo přinese rozklad mezinárodního práva a spolupráce, jak koncem týdne varoval generální tajemník OSN António Guterres? Poslechněte si celou diskuzi politologů v audiu na začátku článku.