Jan Vávra: Jakou má naše opozice vlastně strategii?
Petr Macinka se asi cítil jako malý Donald Trump, když se rozhodl drsným způsobem prezidentovi republiky ukázat, co všechno dokáže zařídit, pokud prezident nebude Filipa Turka jmenovat ministrem. Jeho zpackaná akce vyvolala pochopitelně reakci. Ačkoli politických vtipů – za vlády komunistů tak oblíbených – v poslední době moc nebylo, na sítích se jich najednou vyrojila spousta.
Být směšný je jedna z nejhorších věcí, které se politikovi mohou přihodit. Milion chvilek pak zorganizoval velkou demonstraci na podporu prezidenta. Opozice zase vyvolala schůzi Poslanecké sněmovny, na které bude chtít vládě vyslovit nedůvěru.
Čtěte také
Jde sice o standardní parlamentní proceduru, přesto se nelze ubránit otázce, zda je hlasování o nedůvěře – předem odsouzené k nezdaru – tou jedinou správnou taktikou. Situace, kdy jedna šestiprocentní strana chce řídit zahraniční politiku státu způsobem, který by co nejvíce naštval prezidenta, začíná být na pováženou.
Premiér Babiš je vydíratelný, protože potřebuje nebýt vydán k trestnímu stíhání, a Motoristé toho využívají. Možná se Babišův submisivní postoj k malým koaličním stranám po hlasování o nevydání změní, ale kdo ví.
Na očích ideologické klapky
Petr Macinka přitom ukazuje, že nedospěl do stádia, kdy by mohl být politikem. Zatím docílil jen toho, že prezident už Turka žádným ministrem nikdy jmenovat nemůže. Motoristé si budou muset počkat na jiného prezidenta. Nebo použít standardní mechanismy a přimět premiéra podat kompetenční žalobu. Do toho se ale nikomu z nějakého důvodu nechce.
Čtěte také
Jaká je v této situaci strategie opozice? Chce nechat Andreje Babiše, aby se spoluprací s SPD a Motoristy u veřejnosti znemožnil, a doufá, že mu to lidé za čtyři roky spočítají? Nebo čeká, jestli Babiš náhodou nezmění své preference poté, co získá imunitu?
Jsme ale na počátku volebního období, za humny máme stále agresivnější Rusko, kolem nás se formuje proruská enkláva, NATO přestává existovat a Evropu už ohrožuje i Trump.
Opozice by tak mohla přijít s nějakým politickým tahem, který by zamíchal kartami, narušil dosud nerozborné spojenectví Babiše s Motoristy a SPD a přinesl novou dynamiku.
Čtěte také
Je pochopitelné, že se opoziční strany nechtějí s Babišem příliš ušpinit, když tak dlouho tvrdily, že je to nebezpečný populista, který nás zavede na východ. Ale mezinárodní situace je nejistá a rychle se mění. Teď se třeba znovu objevila idea dvourychlostní Evropy, což by nás posunulo ještě víc na východ.
Na místě by tedy byla určitá míra prozíravosti a kreativity. Jednou z možností dnešní opozice je třeba umožnit existenci Babišovy menšinové vlády, výměnou za to, že jeho vláda bude držet prozápadní linii zahraniční politiky a pomáhat Ukrajině proti Rusku.
Problémem opozice ale je, že část opozičních politiků má na očích ideologické klapky, jiní se zase umějí pohybovat na sociálních sítích, ovládají pravidla politického marketinku, ale skutečný politický vůdce opozici schází. Není divu, že za této situace je jediným opravdovým vůdcem opozice prezident republiky.
Pokud opoziční politici nechají jen na prezidentovi, aby sám obhajoval pomoc Ukrajině a prosazoval naši účast v koalici zemí ochotných bránit Evropu, mohou brzy stát mimo. Situace ve společnosti se rychle polarizuje a jako hlavní opoziční síla může začít opět fungovat Milion chvilek, jako tomu bylo za minulé Babišovy vlády. Opozice by měla mít trochu vyšší ambice.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
