Jan Fingerland: Izrael už nechce záviset na Americe
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu oznámil pro mnohé překvapivou věc. Jeho země se hodlá postupně vzdát americké zbraňové pomoci, a to z vlastního rozhodnutí. Co je za tímto krokem?
Spolupráce Izraele a Spojených států v řadě oblastí patří ke konstantám blízkovýchodní politiky. Tato kooperace sice sahá až k počátkům izraelské existence, ale neměla vždy současnou podobu.
Čtěte také
Klíčovými dodavateli zbraní byly zpočátku jiné země. Pomineme-li proslulé československé dodávky, pak v prvním dvacetiletí to byla především Francie. Ta, neméně pamětihodně, odmítla dodat Izraeli v roce 1967 po vypuknutí šestidenní války již dohodnuté a zaplacené zboží.
Klíčovým partnerem se staly Spojené státy, a to i v tom smyslu, že Izrael podporovaly hospodářsky. Izrael ostatně dlouho nebyl velmi bohatý ani rozvinutý stát a podstatnou část svého rozpočtu vynakládal na obranu – i s americkou pomocí.
Závislost a nezávislost
Tento stav se postupně měnil, přímá ekonomická podpora se snižovala a před dvaceti lety zanikla. Ovšem nahrazovaly ji dodávky zbraní ve srovnatelné výši. Postupně se také měnila skladba pomoci, Izraelci si nemohli zcela vybírat, další zbraně si od Spojených států kupovali.
Čtěte také
Zprvu chaoticky dojednávané dodávky se pak soustředily na základě vždy jednou za deset let dojednávaných Memorand o porozumění, podle toho posledního, dojednaného za Obamy, dosáhla pomoc 3,8 miliard dolarů a její platnost skončí za dva roky.
Americká pomoc byla pro Izrael velmi významná, ale skýtala určité výhody i pro Washington. Zaprvé proto, že Izraelci americké zbraně zkoušeli v provozu a vylepšovali, týká se to protivzdušné obrany nebo „dopečení“ letounu F-35. Pro americké výrobce bylo nasazení jejich produktů v reálném boji určitou reklamou. Všechny peníze na zbraně pro Izrael zůstávaly v Americe a podílely se na udržení asi dvaceti tisíc pracovních míst.
Američané nemuseli nikdy na podporu svého spojence riskovat americké životy. Izraelci nekupovali zbraně jinde, a v neposlední řadě, měli Američané díky svým dodávkám vliv na rozhodování izraelských vlád. A to nejen v politických otázkách, v Izraeli dosud trvá hořkost z přerušení vývoje vlastní stíhačky Lavi, potenciálního konkurenta strojů F-16 a F-18, částečně i na americký nátlak.
Čtěte také
Teď tedy Netanjahu ohlásil, že jeho země se hodlá postupně této pomoci vzdávat. Ne hned, ale v průběhu následující dekády, přičemž se počítá s následným dojednáním dvacetiletého plánu o vzájemné spolupráci na již zcela rovnoprávné úrovni. Ten by začal v roce 2028 a skončil 2048, tedy právě sto let po vzniku Izraele.
Proč se tedy Izrael vzdává těchto dodávek? Z velké části proto, že je nepotřebuje tolik. Za poslední desetiletí zbohatl a podobná forma pomoci už možná ani nebyla udržitelná, i když USA nadále podobně, i když v menší míře, podporují i Egypt a další země. Spojené státy se mění a i Izraelci vidí, že se tak jako tak nemohou spolehnout na americké rozhodování.
Svět se mění
Na americké levici narůstá nepřátelství k Izraeli, na pravici se uchytil izolacionismus. Současný prezident je navíc velmi nevypočitatelný. Už Joe Biden používal zdržení dodávek zbraní v době války v Gaze k politickému tlaku na izraelské spojence. Přílišná závislost na Americe je v určitém smyslu nebezpečná a v samotném Izraeli se občas objevovaly stížnosti na nutnost přizpůsobovat se Washingtonu ve věcech, které jsou pro USA věcí strategie, ale pro Izraelce otázkou přežití.
Čtěte také
V Izraeli doufají, že vyvázání se z aktuální podoby spolupráce může mít i další pozitivní dopady, například že se v Izraeli vytvoří kapacity pro nezávislou produkci munice pro případ dlouhé války. Až do konfliktu v Gaze Izraelci vždy bojovali krátké, pokud možno rozhodující války, ale tato éra možná také pominula.
Americko-izraelská spolupráce při vývoji a výrobě zbraní je už nyní velmi těsná a soustředí se na vysoce rozvinuté technologie, jako jsou minisatelity, protivzdušná obrana, umělá inteligence nebo kybernetická bezpečnost. Izraelci doufají, že díky vyvázání se ze závislosti na přímé americké podpoře si nejen vyvinou vlastní domácí výrobní kapacity, ale také se značně posílí dvojstranná spolupráce mnoha jednotlivých firem v obou zemích. A že její objem nakonec značně převýší rozsah dřívější pomoci.
To vše je velmi inspirativní pro Evropu, která právě také zažívá vystřízlivění z přílišné závislosti na Americe, ostatně kroky k větší nezávislosti udělali v posledních letech Ukrajinci a v trochu jiné podobě i v Turecku i jinde. Svět se mění a státy se podle toho musejí zařídit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
