Film a totalita: Šest příběhů podvolení i vzdoru českých filmařů
Točit za všech režimů, ale jak a co? Protektorátní příběh režisérů Otakara Vávry a Martina Friče
O Otakaru Vávrovi se později říkalo, že točil „za všech režimů“. Už za protektorátu měl našlápnuto k slibné kariéře. Svou cestu, jak točit i za války, si našel také Martin Frič. Sice stál za jedním z nejodvážnějších protinacistických předválečných filmů, nakonec ale podepsal smlouvu s německou společností a režíroval apolitické komedie. Frič a Vávra ukazují jednu z mnoha cest, jak českoslovenští filmaři vyjednávali s totalitou.
První celovečerní filmy Otakara Vávry označila kritika za mimořádné. Oba vznikly v roce 1937 a jmenovaly se Filosofská historie a Panenství.
Po okupaci Československa natočil filmy Maskovaná milenka (1940), Turbina (1941) a komedii Přijdu hned, která měla premiéru na konci děsivého roku 1942. Film je spojen s tragickým příběhem herečky Anny Letenské, která byla v říjnu 1942 zavražděna v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen kvůli účasti v odboji.
Čtěte také
Vávra pak už natočil jen dodnes ceněný snímek Šťastnou cestu (1943) – a poté, co nacisté definitivně ovládli český film, odmítal všechny nabídky na spolupráci s nimi s poukazem na to, že musí „točit umělecky hodnotné filmy“.
Až na konci války začal připravovat snímek Rozina sebranec podle předlohy Zikmunda Wintera – s jasným záměrem film nedokončit před osvobozením – a premiéra se tak odehrála až 14. prosince 1945.
„Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,“ tvrdil Vávra ve svých pamětech Podivný život.
Příběh Martina Friče
Martin Frič točil od 30. let a na začátku války měl za sebou filmy s nejlepšími českými herci: Vlastou Burianem, Jaroslavem Marvanem nebo Hugo Haasem. Je podepsán i pod jedním z nejodvážnějších protinacistických předválečných filmů Svět patří nám (1937) s Janem Werichem a Jiřím Voskovcem.
Po vzniku Protektorátu točil stále s Vlastou Burianem, na rozdíl od Vávry ale podepsal smlouvu s německou společností Pragfilm. Výsledkem byly apolitické německé komedie, v kontextu Fričova díla spíše zapomenutelné.
Frič plynule přešel do poválečné tvorby. Už začátkem srpna 1945 převzal natáčení kriminálky 13. revír, s jejíž výrobou začal ještě v době okupace režisér Jan Alfréd Holman a byla přerušena událostmi v květnu 1945.
Čtěte také
Zásadní změna byla spíš jen „kosmetická“ – namísto nyní „nevhodné“ Lídy Baarové byla do hlavní ženské role ve filmu obsazena Dana Medřická.
Svéráznou tečku za zlatou filmovou érou 30. a počátku 40. let udělal režisér Frič filmem Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949). A pak už je podepsán pod režimu přizvukujícími snímky Krakatit (1948), Němá barikáda (1949) nebo Nástup (1953).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
