„Snaha potlačit jakýkoliv vliv.“ Ukrajina zakazuje působení ruské pravoslavné církve
Ukrajinský parlament v polovině srpna přijal návrh zákona, který zakazuje působení ruské pravoslavné církve a umožňuje zakázat činnost i dalším náboženským organizacím, které jsou napojené na moskevský patriarchát. Ten je považován za šiřitele vlivu Ruska. „Je to snaha o potlačení jakéhokoliv vlivu ruské církve. Ale celý proces je teprve na začátku,“ přibližuje pro Český rozhlas Plus komentátor Libor Dvořák. Nejen o tom je Vertikála, poslechněte si i další rozhovor a témata.
Zákaz působení ruské pravoslavné církve na Ukrajině bude zřejmě v praxi obtížné realizovat. Proč?
Bude to obtížné zejména proto, že ruská pravoslavná církev – dříve moskevského patriarchátu, i když někteří jí také říkají ukrajinská pravoslavná církev, což dost mate – je rozdělena na Ukrajině na několik tisíc samostatných subjektů.
Pokud o zákonu ukrajinští politici rozhodnou, tak tyto subjekty bude potřeba rušit postupně a každý zvláštním aktem. Dá se samozřejmě očekávat, že některé povedou s ukrajinským státem soudní spory. A tím se to celé protáhne.
Faktem je, že celá snaha o potlačení jakéhokoliv vlivu ruské církve je patrná. Ale také je jasné, že zakázat věc víry jenom tak úředním ediktem není snadné.
Čtěte také
Proč Ukrajina se zákazem čekala tak dlouho?
Myslím, že už jsem to trochu nakouslo. Možná je to podobné jako s vynášením Leninovy mrtvoly z mauzolea.
Mauzoleum si teď připomnělo už sto let své existence. A Leninova mrtvola – tedy novodobého svatého – má být někam přemístěna, třeba na petrohradský hřbitov vedle jeho matky, jak si to sám Lenin přál. A tohle také už trvá od devadesátých let a ještě se to nestalo.
Myslím, že se ukrajinské úřady toho hodně bály.
Toto je v podstatě ukrajinská církev moskevského patriarchátu. Tento přídomek byl přidán krátce před rozpadem Sovětského svazu. A pravoslavná církev, která je označována za ruskou na Ukrajině, se ho krátce po začátku války zbavila. Přesto je neustále podezřelá z toho, že udržuje svazky s Moskvou.
Nejvíce asi prezidentovi Volodymyru Zelenskému, který je iniciátorem tohoto zákona, na celé věci vadí, že v čele ruského pravoslaví stojí patriarcha Kiriil, který válku otevřeně podporuje. A je dokonce ochotný žehnat ruským zbraním.
Čtěte také
Jak důležitý tento zákon vlastně je?
Je důležitý z pohledu úplného duchovního osamostatnění Ukrajiny. Ovšem například okolí amerického exprezidenta Donalda Trumpa, když se tento návrh připravoval, mluvilo o porušení svobody vyznání.
Hlasování v Nejvyšší radě, v jednokomorovém ukrajinském parlamentu, bylo jasné a přesvědčivé. Hlasovalo 265 poslanců ze 450, což je sice dost, nadpoloviční většina. Ale nejsou to všichni. To už samo o sobě svědčí o tom, že ten proces bude nejednoznačný a prakticky se ještě potáhne.
Ukrajina už dnes má svou pravoslavnou církev Ukrajiny, která je autokefální. Autokefalitu, tedy autonomii, jí přiřkl patriarcha konstantinopolský Bartoloměj. To způsobilo velkou roztržku mezi ruskou pravoslavnou církví a církví konstantinopolskou. To je pobočný efekt celého toho velmi komplikovaného procesu, který je podle mě teprve na začátku.
Poslechněte si i další témata Vertikály. Vláda by podle senátního výboru měla nechat prověřit pravoslavné církve v Česku. Oklahoma nařídila státním učitelům, aby vyučovali z Bible. Z afghánských bezpečnostních sil bylo propuštěno téměř 300 členů, protože neměli plnovous.
V následné debatě se dozvíte víc o liturgické módě katolické církve. V prosinci při znovuotevření pařížské katedrály Notre-Dame bude mít arcibiskup a ostatní duchovní nová liturgická roucha. Autorem je jeden z nejslavnějších současných návrhářů Jean-Charles de Castelbajac. Jaké jsou trendy v odívání duchovních? Odpovídá expert na liturgickou modu Radek Martinek, kněz a historik křesťanského umění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.