Nikdo jiný rotory z molekul nestaví. Bojí se, že je to bláznivě těžké, říká chemik Josef Michl

28. listopad 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03414227.jpeg

Chemik Josef Michl patří mezi nejcitovanější české vědce. Po okupaci v srpnu 1968 zůstal v zahraničí a působil na vysokých školách v Dánsku a Spojených státech. Vede tým, který vytvořil chemickou stavebnici z molekul a zkouší vyvinout materiály pro levnější a účinnější solární panely.

Tento vědec ve čtvrtek převzal cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru chemie. Ve svém rozhovoru pro Magazín Leonardo řekl: „Já si této ceny velice vážím. Ocenění doma bývá nejcennější získat. Tam si všichni pamatují, jak jste byl malý kluk a počůrával se.“

Michl popsal svou molekulární stavebnici, jejíž jednotlivé díly mají rozměr jedné miliardtiny metru. „Je to myšlenka, která mě napadla v polovině 80. let, kdy omylem při jedné reakci vznikly molekuly, které vypadaly jako tyčinky.“

Z těchto dílů je pak možné sestavit různé stroje, větrníky a rotory. „Samozřejmě jsou to všechno hračky, ale právě za podobné hračky byla před měsícem udělena Nobelova cena,“ upozornil vědec.


„Molekulární tyčinky mi připomněly špejle, se kterými jsem jako malý kluk pomocí kaštanů stavěl všechno možné, tak jsem si řekl, že by s molekulami mělo jít totéž. Jen molekuly nezapichujete do kaštanů, ale děláte chemické reakce, které váží konce tyčinek na nějaké konektory.“

Zvláště konstrukce molekulárních rotorů je velmi komplikovaná. „Myslím, že to nezkoušel a nezkouší nikdo jiný na světě, protože si všichni řekli, že to je bláznivě těžké.“

Dalším oborem působnosti Josefa Michla je využití sluneční energie. „Základní problém momentálně je, že sluneční energie je dražší, než spalování fosilních paliv.

„Dokud to tak zůstane, lidé budou pálit fosilní paliva, tím budou přidávat kysličník uhličitý do ovzduší, a důsledky toho už jsou všeobecně známy. Udělat vše pro to, aby se sluneční energie zlevnila, mi připadá jako nejdůležitější,“ svěřil se chemik.

To ale není jen úkol pro chemiky, velkou úlohu také musí sehrát fyzikové, ačkoli chemici mohou pomoci zásadním způsobem. „Pokoušíme se o tzv. sigletové štěpení, jev, který principiálně známe už půl století.“

„Když máte jednoduchý solární článek s jedním rozhraním, tak maximální možná účinnost je jedna třetina. Kdyby se podařilo to sigletové štěpení skutečně zužitkovat stoprocentně, tak tato účinnost by se zvýšila skoro na jednu polovinu, přičemž náklady na pořízení článku by zůstaly stejné,“ konstatoval Josef Michl.

Spustit audio