Neznámí ozbrojenci

Šíité ovšem na výsledek vyšetřování nečekali. Napadení svého poutního místa připsali znepřáteleným sunnitům a v odvetě napadli na devadesát jejich mešit, přičemž několik sunnitských duchovních zabili. Souvislost s útokem na mešitu v Sámaře se pak přímo nabízí, pokud jde o lynč v Basře. Na zjištění totožnosti neznámých ozbrojenců ale nečekal ani nejvyšší íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí. Na irácké šíitské bratry ve víře naléhá, aby se sunnitům nemstili, neboť jde podle něj o politický zločin, za kterým stojí zpravodajské služby. Místo hledání viníků a pravdy tedy dostala přednost pomsta a politicky motivované spekulace.

Vnitřní svár mezi muslimy, kteří vzájemně útočí na své kostely, přichází poté, co vyznavači islámu dotčeně demonstrovali proti karikaturám proroka Mohameda, coby smrtelné urážce jejich víry. Při pohledu na to, jak si muslimové ničí své mešity, si křesťané mohou vzpomenout, že kdysi nebyli jiní, a také se v náboženských válkách zabíjeli pro nestejné interpretace společného náboženství. Chtělo by to muslimům taktně naznačit, že tudy cesta nevede, tajemství víry že nespočívá v umění sestrojit výbušninu a něco zničit. K tomu bychom ovšem museli v islámském světě požívat autority. Tu ovšem nemáme. A možná ji nemáme právě proto, že nás nenapadne podomácku vyrábět pásy s výbušninou či ničit lidem jiné víry kostely.