New Orleans

Ta shoda mezi fikcí a realitou je vlastně zprávou nejhorší. Určitě se nejedná o nějaké americké specifikum. V každém miliónovém městě kdekoli na světě by to za dané situace s lidmi vypadalo stejně, všude by gangy nejprve vybílily obchody se zbraněmi a střelivem a v davu uvězněném v obrovské hale by se všude našel někdo, kdo by situace využil ke znásilnění. Všude by se řešilo dilema, zda zachraňovat životy, anebo nejprve obnovit vládu zákona. Na kterékoli velkoměsto, obývané anonymním davem závislým na složité infrastruktuře, se můžeme dívat jako na potenciální New Orleans.

To, co za normálních poměrů vnímáme jako lidskou identitu, je ve skutečnosti tenká civilizační slupka, zakrývající barbarské instinkty. Stačí jeden hurikán, aby se ukázalo, že lidé namačkaní na malém prostoru netvoří solidární společenství, ale stávají se jeden druhému hrozbou. Nepochybně existují různé důvody, proč se lidé na této planetě sestěhovávají k sobě, proč se krajina vylidňuje a velkoměsta mohutní, spojují se do megapolí, poskytujících práci, obživu či masovou zábavu. Asi je to tak ekonomicky výhodnější, praktičtější, pohodlnější. Na gravitaci, kterou se vyznačují lidská mraveniště, ani pohled na dnešní New Orleans nic nezmění. Lidé se už zřejmě nikdy nerozejdou do volné krajiny. Na druhé straně ti, kteří v ní zbyli a neztratili kontakt s přírodou, mají určitou šanci přežít. Pravda, způsobem, o který civilizovaný člověk z New Orleansu nemá zájem. A v tom je celý vtip.