Nesplněná naděje listopadu 1989

Typický obraz dějin malého národa se tak uplatnil i v postmoderním světě, kde už boj za národní jazyk a obecně nacionalismus nejsou hlavním motivem společenského života.

Kdo je Čechem, nemůže zkrátka nic namítat. Ovšem chválit svobodu na počátku jednadvacátého století po Kristu není úplně bez problémů. Nejde totiž ani tak o národní svobodu, jako například v říjnu 1918, ale o svobodu jednotlivého člověka. A v listopadu 1989 získali svobodu mnohem spíše jednotlivci, než celý národ. Dvacet let staré události se tímto způsobem přinejmenším interpretují na akademické úrovni, převážná většina lidí tak odpovídá i při výzkumech veřejného mínění..

V dobách komunismu jsme nemohli cestovat, veřejně se vyjadřovat, podnikat, studovat, volit práci a politickou stranu. Sešněrovaný režim byl tedy svržen a dnes má každý jednotlivec možnost rozhodovat o svém životě sám. Už se tolik nezdůrazňuje, že druhým motivem převratu byl ekonomický krach sovětského impéria. Lidé se chtěli mít jako na Západě, a proto zvolili režim západního typu. Nutno přiznat, že materiální poměry ve společnosti se za dvacet let neuvěřitelně zlepšily. Srovnatelně rychlý ekonomický vzestup zažily České země snad jen koncem devatenáctého století.

A docela se zapomíná na třetí motiv, proč lidé podporovali listopadový převrat. Slovenská socioložka Zora Bútorová připomíná, že na komunistickém režimu lidem vadila nerovnost šancí. O kariéře rozhodovaly známosti, stranická knížka a všudypřítomná korupce. Lidé si přáli rovnost šancí. Kdo se bude poctivě snažit a přitom dodržovat všeobecně sdílená pravidla, ten dosáhne odpovídajícího místa ve společnosti.

Svobody jednotlivce se nepochybně dosáhlo, zlepšily se majetkové poměry většiny lidí, jenže rovnost šancí čili spravedlnost nastolena není. A jak připomínají neustálé korupční případy, poměry se vracejí před listopad, protože o všem důležitém zase rozhodují známosti, stranická knížka a všudypřítomná korupce.

Skoro se dá říct, že se druhý a třetí požadavek vylučují. Když lidé chtějí rychle získat majetek a dostat se na úroveň bohatých občanů západní Evropy, nemají čas ani zájem dodržovat pravidla. Proč se tedy divit, že se kupují místa ve vedení politických stran či volebních kandidátkách, akademické tituly či přístup k veřejným zakázkám. Nakonec si prostřednictvím těchto nástrojů naplňujeme sny, kvůli kterým jsme demonstrovali v chladném listopadu 1989. Jiné sny tím pohřbíváme, ale třeba se poměry zase zlepší.

Na celé situaci je nepříjemné, jak se využívá slovo svoboda. V rámci svobody má každý právo zbohatnout. Tudíž svazovat jednotlivce nějakými pravidly, když jim jde přece o majetek, se vykládá jako omezení svobody. Jménem svobody a listopadové revoluce se tedy hájí korupční chování politiků a podnikatelů či těch, kdo zneužívají sociální dávky.

Slavit svobodu národa i jednotlivce je tedy správné a obyvatelé Česka mohou při svých oslavách napodobit Němce, když slavili pád berlínské zdi. Jenže zároveň je třeba svobodu přesněji vymezit. Není třeba vymýšlet nové definice, liberálové už na počátku minulého století popsali svobodu jako právo svobodného rozhodnutí, kterým neomezuji svobodné rozhodnutí druhého. Je jasné, že úplatkem za určitou protislužbu omezuji možnosti druhého dostat se ke stejné službě.

Nezbytnost obratu v chápání svobody jde zdůvodnit i pomocí materiálních argumentů. Přední sociologové v čele s Robertem Putnamem dostatečně vysvětlili, že v zemích, kde vládne spravedlnost a rovnost šancí, se také ekonomika rozvíjí mnohem lépe, než ve společnostech svázaných korupcí a klientelismem.

Jenže stejně jako v listopadu 1989 nepůjde ani v tomto případě jen o změnu myšlení. Nové poměry je třeba nastolit politickým rozhodnutím a konkrétní vládní politikou. Jinak se třeba situace v justici, na vysokých školách, nebo při zadávání veřejných zakázek nemůže zlepšit.

Sociolog Jan Hartl tvrdí, že překonání současné krize společnosti závisí na lidech, kteří se buď mohou spokojit se stávajícími poměry, anebo se je nějakým způsobem pokusí zlepšit. Musí k tomu mít dost energie a také zájem vytvořit i dodržovat nově vytvořená pravidla.

Dnes tedy můžeme slavit úspěch z listopadu 1989 a užívat si jeho pozitivní důsledky. Ovšem zároveň musíme překonat negativní důsledky, které vývoj během dvaceti let přinesl. A jak říká sociolog Hartl: samo se to neudělá.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .