Nerozumný závazek České republiky postavit další čističky

Vedl je náš hlavní vyjednávač v Evropské unii pan Telička. Zásadně, snad z osobních nebo i jiných politických důvodů, odmítal požadavky pro uplatnění přechodných období s tím, že například Slovinsko žádné neuplatňuje. Velmi diskutabilní byl závazek ČR, že do nesmyslně blízkého roku 2010 vybudujeme čistírny odpadních vod v obcích nad 2 tisíce obyvatel. V jednáních jsem požadoval prodloužení přechodného období do roku 2015 až 2020. Byl to termín, který se dnes ukazuje jako časově reálný. Odpor Ministerstva životního prostředí byl jednoznačný, takže žádné přechodné období v Přístupové dohodě nebylo uplatněno.

Již v roce roku 2003 bylo zřejmé, že nedomyšlený a ideový závazek nemůžeme splnit. Většina obcí byla zadlužena a příspěvky Státního fondu životního prostředí i ministerstva financi byly k nezbytným nákladům ve výši kolem 65 miliard korun nedostačující. Na podnět ministra průmyslu a obchodu bylo prosazeno usnesení vlády ukládající ministru životního prostředí provést rozbor reálných finančních možností, případně diplomatickou cestou konzultovat vzniklý problém v Bruselu. Výsledkem bylo pouze ujištění ministra životního prostředí, že problém je řešitelný a jednání v Evropské unii by nebyla účelná, neboť se očekává příliv peněz ze strukturálních fondů.

Jistě se nenajde nikdo, kdo by nechtěl mít průzračně čisté vodní toky. Naprosto jednoznačný požadavek se však musí řešit nikoliv ideologicky, ale i zdravým rozumem. Dnes je situace alarmující a v žádném případě neuvážený termín do roku 2010 nesplníme. Obce i nadále zůstávají zadlužené, výstavba čistíren odpadních vod v mnoha případech nebyla logicky zahájena.

Vláda na svém jednání začátkem letošního roku odložila plán projednat v Evropské unii změnu termínu. Snad se k tomu vrátí znovu v únoru. Bude se však někdo za tento významný politický i odborný úlet někomu zodpovídat? Za nedodržený závazek zodpovídá jednoznačně ministerstvo životního prostředí, který jej prosadilo do Přístupové dohody. Dnes je za řešení zodpovědno i ministerstvo zemědělství, které k tomu však přišlo jako slepý k houslím.

Opravdu zarážející je přístup České inspekce životního prostředí, oznamující zadluženým obcím, že budou postiženy finančními sankcemi za nedodržení termínu výstavby čistíren odpadních vod do příštího roku. Přístupovou dohodu uzavírala v Evropské unii Česká republika. Případné sankce od Evropského soudního dvora půjdou proto pravděpodobně na její účet, nikoliv na vrub nezúčastněným obcím.

Nakonec nedomyšlený závazek České republiky nezaplatí ideologičtí vyjednávači, ale naši občané a podniky ve značně zvýšených cenách vodného a stočného. Vodárenské společnosti postupně oznamují, zvyšování cen vody, která v regionech může být velmi významná.

Rovněž stát, který uzavřel přístupovou dohodu s EU, nepřijde zkrátka. Po roce 2010 bude vystaven pravděpodobným dalším finančním sankcím od Evropského soudního dvora. Půjde o další z celé série zbytečně uplatňovaných pokut, které zatěžují náš státní rozpočet, takže se následně bude muset šetřit na všem potřebném.

RNDr. Jiří Hanzlíček, ekologický expert a bývalý poradce ministerstva průmyslu a obchodu