Nepravdy o rozpočtu

V tomto směru není příliš lichotivá vizitka novinářů, kteří psali či hovořili o státním rozpočtu ve středu schváleném vládou.

Nutno předem říct, že novináři to mají se současnou vládou těžké. Premiér i ministři se rozhodli neříkat nic závažného veřejně a této metody použili i u rozpočtu.

V červnu projednali první návrh, před týdnem šel do vlády druhý, aby byl bez velkých změn předevčírem schválen.

Až po definitivním schválení bylo možné politiky požádat, aby rozpočet vydali. Jinak se vymlouvali zcela běžným způsobem, že se materiál ještě bude měnit a lepší je počkat až na ten hotový.

Novináři s politiky do střetu nešli a neupozorňovali, že ukrývat dokument o tom, jak ministři rozdělí napřesrok naše peníze, je přinejmenším nevkusné.

A co je ještě horší, jen málokdo si od spřátelených úředníků rozpočet s předstihem sehnal. Proto pak zpravodajství vypadalo, jak vypadalo. Většinou se opakovaly jen řeči, které nad rozpočtem vedli ministři. Ty přitom často hraničily s dezinformací. Začalo to už tím, že se donekonečna omílalo, že deficit činí 71 miliard, což odpovídá téměř třem procentům hrubého domácího produktu.

Fakticky je však deficit 95 miliard, což jsou ona tři procenta. Nic na tom nemění, že ministr financí Miroslav Kalousek částku pětadvaceti miliard z bůhvíjakých důvodů do deficitu nezapočetl.

Opravdu dezinformační byl výrok ministra financí, že v definitivní verzi rozpočtu dostali nejvíc přidáno resorty školství, kultury a zemědělství. Novináři to přijali a psali jásavě titulky, že vítězem rozpočtové bitvy v posledním týdnu byly školy a kultura.

Tuto verzi ještě podtrhl ministr kultury Václav Jehlička, když před zasedáním vlády tvrdil, že pokud nedostane miliardu navíc, tak odstoupí. Byla to však jen komedie.

Ještě v létě přepracoval ministr Kalousek rozpočet tak, že slibovanou miliardu kultuře přihodil. Další přidal školám, to však nic nemění na tom, že školy dostanou příští rok méně peněz, než letos - jako jediný ze všech resortů. Podle červnového názoru to mělo být o pět miliard méně, podle konečné vládní verze o čtyři miliardy.

Ministr Kalousek se naopak nepochlubil tím, že v období mezi červnem a zářím nejvíce přidal na stavbu dálnic. Šlo o plných jedenáct miliard. Proč o tom mlčel, těžko říct. Třeba jenom nechtěl, aby se o rozpočtu psalo, že bere peníze školám a dává je do betonu.

Nikomu také nevadí, že premiér Topolánek hovoří o snižován daní, když z rozpočtu vyplývá, že se v příštím roce naopak zvýší. O kritiku se pokusili někteří novináři, když připomněli výrok bruselských úředníků, kteří České republice předpověděli vyšší deficit, než navrhuje Kalousek, konkrétně 3,2 procenta HDP: Tato prognóza ovšem vznikla bez znalosti navrženého rozpočtu a ministr financí mohl takové srovnávání jablek s hruškami s klidem odmítnout.

Novináři naopak sehráli roli užitečných idiotů, když začali pranýřovat očekávané porcování medvěda ve sněmovně. Tím je míněno, že poslanci při projednávání rozpočtu každoročně rozešlou zhruba pět miliard na investice do svých volebních obvodů. Vláda slíbila, že této praxi zamezí, teď už je však jisté, že slib nesplní.

Přispěli k tomu novináři, když o porcování začali psát jako o hotové věci. Nakonec tak učinili po dobře promyšlené indiskreci poslance Miroslava Svobody, který minulý rok patřil k nejnadšenějším porcovačům. Proč jsou vládní tajnůstkaření a novinářská ledabylost špatně? Účinně se tím vyřazuje jakákoli veřejná kontrola nad sestavováním rozpočtu.

Ministři mohou peníze rozdělit, jak je napadne, a nemusí nic vysvětlovat. Novinářům prostě z toho důvodu, že jim ani neřeknou, jak se peníze rozdělují. Poslancům zase zalepí pusy porcemi z vypaseného medvěda. Má to vážné důsledky. Není pochyb, že se bez diskuse deficit zvětšuje o desítky miliard ročně. Nejde jen o medvědích pět miliard. Sněmovna spolu s hlasem veřejnosti by mohla vládu donutit, aby schodek snížila, jak se právě děje v Německu.

Navíc by se mohla veřejná debata zabývat tím, jak se letos vybírají daně. Zjistilo by se přitom, že to jde o mnoho lépe, než je napsáno v letošním rozpočtu. Zatím nejde vyloučit, že schodek bude namísto očekávaných čtyř procent poloviční. S tím by se dalo počítat při odhadu příjmů na příští rok.

Poloviční by mohl být také schodek, který se plánuje na letošek, tedy namísto sto miliard by se mohla budoucnost zatížit jen padesáti miliardami. Při vyšších daních, rychlém ekonomickém růstu a očekávaném přílivu bruselských dotací by to bylo jen normální. Bez kvalifikované veřejné diskuse se ale rozumného hospodaření nedočkáme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .