Neobjevená Uganda
Uganda je stát, který se do jisté míry vymyká specifikům černého kontinentu, přitom je ale naprosto africký. Je to země velkých rozdílů mezi různými národnostmi, jazyky a náboženstvími.
Každá skupina se tu značně liší od té sousední, takže svým způsobem ve vlasti každý patřil a patří k určité minoritě. O původních dějinách Ugandy máme málo informací. Střed Afriky začal být pro Evropu zajímavý až ve druhé polovině 19. století. Právě v té době rozkvétala zdejší královská říše Buganda, která byla svými panovníky založená už v 17. století. Původním zájemcem o vytvoření kolonie se stalo císařské Německo, to ale nutně prohrálo s protřelými a praktickými Brity, kteří si v Ugandě mezi lety 1890 až 1962 vytvořili vlastní protektorát. V té době už se z domorodců nevytvářeli otroci, ale poměrně svobodní pracovníci na plantážích, kteří však byli často doplňováni, nebo kontrolováni hlavně emigranty z Britské Indie.
Na přelomu 19. a 20. století lákala Uganda obchodníky i misionáře. Díky svému umístění se stala centrem evropské a arabské rivality, stejně jako sporů mezi katolíky a protestanty. Některé oblasti a kmeny s rozdílným náboženstvím byly svým uspořádáním blíž monarchii, jiné demokracii, což hrálo úlohu v pozdějších bojích a ve strategii utlačujících režimů. Nestabilní podmínky pak často vedly k migracím občanů nejen po území státu, ale i za hranice. Například generál Amin, nubijský muslim hovořící jazykem Kakwa, způsobil smrt statisícům Uganďanů. Situace se proměnila až díky invazi vojáků z Tanzanie roku 1979.
Po území s režimy politiků Oboteho a Okella však začaly migrovat vojenské guerilly, často s tisíci dětských vojáků, které vyhnaly 200 000 uprchlíků do Súdánu a Zairu. V roce 1982 zase muselo migrovat 100 000 lidí původem z národů Bahutu, Batutsti a Bahima do uprchlických táborů ve Rwandě. Zemi se nakonec dostalo v 90. letech vnitropolitického míru, i když na úkor politického pluralismu, přesto snaha přiblížit se demokracii zůstává výrazná. Ve zmiňovaném období 90. let se zase mnoho uprchlíků ze Súdánu začalo vracet, protože tam nastaly velké boje kvůli těžbě ropy a mezi arabským severem a černošským jihem.
Evropané a Asiaté se v Ugandě usidlovali už koncem 19. století jako obchodníci a plantážníci. Protože se země po osvobození „afrikanizovala“, mnoho z nich začalo odcházet, nejčastěji do Velké Británie. (Angličtina však dodnes zůstala v zemi oficiálním jazykem, běžně se používá i svahilština a různé kmenové jazyky.) Zmiňovaný diktátor Idi Amin vykázal ze země v roce 1972 další přistěhovalce a například do Londýna proto emigrovalo více než 28 000 Asiatů, kteří si tam přivezli slušný kapitál. Polovinu obyvatelstva Ugandy tak dnes tvoří bantuské kmeny, druhá polovina se rozděluje na západní a východní Niloty a súdánské národnostní skupiny jako Lugbara a Madi. 60 % populace se hlásí ke křesťanství, 5 % k islámu a ostatní vyznávají přírodní náboženství.
Ve městech bydlí jen menšina obyvatel, čtyři pětiny ostatních žijí hlavně na venkově a živí se zemědělstvím. Světoznámý je export kávy a čaje, vyváží se ale také bavlna. Průmysl a těžba nerostů zde prakticky neexistují a turistika se bohužel oslabila po teroristických útocích z let 1998-99. Země ale stále přitahuje mnoha způsoby. Zajímavý byl třeba plán, který připravovali na konci 19. století sionisté. Když si vybírali možné oblasti, kam by měla zamířit migrace Židů pro vytvoření vlastní domoviny, volba padla málem na Ugandu, úrodná oblast u Viktoriina jezera totiž evidentně lákala. Snad i proto je tu hustota obyvatel téměř evropská, na 241 000 km2 totiž žije 25 milionů obyvatel.
Příroda zůstává v Ugandě podle cestovatelů překrásná dodnes, členité území je totiž součástí Východoafrického příkopu. Pod vyhaslým vulkánem Mount Elgon a horským masivem Ruwenzori, přesahujícím 5 kilometrů na výšku, leží několik národních parků a safari s pestrou faunou a flórou, které nejsou z vědeckého hlediska ještě úplně prozkoumány. Cestovní ruch by tedy mohl být první oblastí, která zemi ekonomicky pozvedne.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
