Není to cesta do pekel?

„Je krásné všude kolem sebe vidět přátelské stisky rukou,“ říká zahraničněpolitický komentátor ruské státní informační agentury Ria Novosti Petr Romanov. „Jenže v těch z nás, kdož pamatují konec studené války, kdy Gorbačov v zájmu prolomení ledů ustupoval tak, aby vyhověl především americkým představám, se v této souvislosti nutně rodí pocit znepokojeného očekávání.“

Oč jde, se v současném Rusku ozývá ze všech stran: Tamní odborníci jsou si dobře vědomi značného rozdílu v technologických možnostech obou zemí. Když prezident Obama mluví o bezjaderném světě, činí tak bezesporu na základě informací o nových amerických konvenčních zbraních, jejichž ničivá síla je při správném nasazení srovnatelná s menšími zbraněmi jadernými, ale nepůsobí fatální radioaktivní zamoření. Takovéto zbraně současné Rusko k dispozici bezesporu nemá a v dohledné době ani mít nebude. Ostatně právě tohle je jeden z hlavních důvodů neustálého Putinova i Medveděvova akcentování nutnosti inovací a modernizace Ruska.

Vraťme se ale k dosavadnímu stavu: Ruští strategičtí experti dodnes málem s dojetím vzpomínají na to, že kontrola jaderných arsenálů podle smluv Salt 1 a Salt 2 nepředpokládala žádnou protiraketovou obranu. Logika všech těchto smluv proto vycházela z toho, že jelikož se ani jedna ze stran nemůže před jaderným útokem chránit, nemá jinou volbu než vést neustálá jednání o kontrole útočných systémů.

„Dnes jsme se ocitli ve zcela jiné strategické situaci,“ říká prezident moskevského nezávislého institutu strategických analýz Alexandr Konovalov. „Amerika jaderné zbraně potřebuje stále méně,“ pokračuje tento specialista, „protože těžiště svého zájmu přenáší na vysoce přesné zbraně jak útočné, tak obranné. Rusko je naopak na svých silách jaderného zadržování jakožto garanta své národní bezpečnosti stále závislejší.“

Rusko nedávno přišlo se změnami své vojenské doktríny a hypotetické nasazení jaderných zbraní snížilo dokonce i v případných konfliktech v blízkosti svých hranic. Ona zmiňovaná rostoucí závislost na jaderných silách by ale podle amerického listu Christian Science Monitor, z něhož citujeme, mohla znamenat, že ruští generálové naopak půjdou proti této doktríně, i když ji veřejně podpořil sám prezident Medveděv.

Dá se tedy očekávat, že v budoucnu budou vztahy mezi Moskvou a Washingtonem do značné míry závislé na tom, nakolik budou Spojené státy vycházet vstříc ruským požadavkům jako je například skloubení kontroly likvidace útočných zbraní s kontrolou budovaných obranných systémů. Jak se Američané v tomto ohledu zachovají, to se ale zatím neví.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.