Není bioplast jako bioplast. Předpona „bio“ nutně neznačí rozložitelnost v přírodě, vysvětluje chemik
V současné době existuje na 300 druhů bioplastů. Tento pojem ale může vzbuzovat někdy falešnou představu, že jde o ekologický a v přírodě snadno odbouratelný materiál.
„Předpona ‚bio‘ jenom značí, že je tam v nějaké fázi zahrnuta příroda. Tedy že ten materiál buď vzniká z rostlinných nebo přírodních složek, nebo že si s ním mikroorganismy po skončení životního cyklu poradí,“ říká Hynek Beneš z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd České republiky.
Bioplasty se v přírodě samy nerozloží a navíc jsou plné chemikálií, zjistili čeští vědci
Výrobci deklarují snadnou rozložitelnost bioplastů a jejich šetrnost k přírodě. Čeští vědci z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ale zjistili, že se bioplastové obaly v přírodě samy nerozloží. Navíc se ukázalo, že obsahují prakticky stejné množství chemikálií, jako obyčejné plasty.
Biologická surovina při výrobě ale samozřejmě není totéž co rozložitelnost v přírodě. „Můžete vyrábět klasický petrochemický plast z ropy, který bude stoprocentně biologicky odbouratelný. A naopak můžete použít jako složku nějaké rostlinné oleje a vyrobit z nich plasty, které biologicky odbouratelné nejsou,“ vysvětluje Beneš.
Sporné oxoplasty
Jedním z materiálů s nálepkou eko jsou také takzvané oxoplasty, jejichž biodegradabilita – tedy rozložitelnost v přírodě – je sporná. „Jsou vyrobeny s fosilních zdrojů a ve finále se ukazuje, že nejsou ani rozložitelné bez následků,“ říká ekoložka Petra Innemanová.
Variantou pro kompostování skutečně rozložitelných bioplastů jsou průmyslové kompostárny.
Oxoplasty se díky speciálním aditivům rozkládají vlivem okolního prostředí. Proces rozkladu může nastartovat třeba UV záření, vlhkost nebo určitá teplota. Výzkumy posledních let ale ukázaly, že po degradaci těchto plastů zůstávají v přírodě toxické látky z přidaných aditiv, nebo dokonce plastové fragmenty – tedy tolik diskutované mikroplasty.
A potíže hlásí i recyklátoři. Malá dávka oxoplastů prý totiž může ohrozit kvalitu celé šarže recyklátu určeného k dalšímu využití.
Na pohled stejné
Úskalím některých druhů bioplastů je podle Hynka Beneše to, že jsou na první pohled nerozeznatelné. Až sofistikovanější analýza odhalí konkrétní typ plastu a jeho rozložitelnost v přírodě.
„To, co momentálně chybí v české legislativě, je jasné označení pro širokou veřejnost – ano, tento materiál je biologicky rozložitelný a lze ho dát do kompostu, a tento ne,“ uzavírá.
Související
-
Polsko vrací do Británie tuny nelegálního odpadu. Dovoz západních plastů odmítají i asijské země
Zákaz dovozu zahraničního smetí před časem vyhlásila Čína. Velká Británie tak musela hledat náhradní destinace, k restrikcím se ale připojují i další země.
-
Nový plastový sáček rozpustíte ve vodě, využití v praxi je ale podle chemika pochybné
Chilští vědci přišli s nápadem na výrobu pytlíků rozpustných ve vodě. Sáček pak můžete dokonce i vypít. Využitelnost v praxi je ale podle chemika z VŠCHT poněkud pochybná.
-
Recyklace jen oddaluje odvoz plastů na skládku, musíme se chovat střídmě, vyzývá chemik
Unie chce zakázat jednorázové plasty. Je to řešení? Diskutují Michal Babič z Ústavu makromolekulární chemie a Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
