Německo má svou první kancléřku

23. listopad 2005

"Jsem velmi spokojená. Jsem šťastná," usmála se Angela Merkelová do televizních kamer, když včera odpoledne vycházela z berlínského zámku Charlottenburg, kde ji spolkový prezident Horst Köhler předal jmenovací listiny. Na slova o vlastních pocitech jindy skoupá nastupující kancléřka tak nakonec přece jen dala průchod emocím.

A měla k tomu jistě dobrý důvod: členové Bundestagu ji včera do čela spolkové vlády zvolili jasnou většinou hlasů. Pro bylo 397 z celkem 612 odevzdaných hlasovacích lístků. Tedy zhruba 65 procent. Přesto je jasné, že kdyby ji v tajném hlasování volili všichni poslanci stran velké koalice, tedy CDU, CSU a SPD, mohla Merkelová získat o 51 hlasů víc. Jak ale předsedkyně křesťanských demokratů uvedla v rozhovoru pro německou veřejnoprávní televizi ARD, je s oněmi 397 získanými hlasy spokojena - především při vzpomínce na 18.září. Připomeňme, že v parlamentních volbách docílila favorizovaná CDU s 35 procenty výrazně horšího výsledku, než jaký jí téměř celé léto předpovídaly ústavy pro výzkum veřejného mínění a sdělovací prostředky.

Samozřejmě nepřekvapí, že opozice oněch 51 hlasů, které Merkelové chyběly z řad stran velké koalice, označila jako důkaz toho, jak slabá je pozice nové vlády. Podle předsedkyně strany Zelených Claudie Rothové lze výsledek považovat za jasné hlasování proti Merkelové. Předseda liberální demokratů Guido Westerwelle zase podotkl, že v politickém zákulisí panuje více intrik a nedůvěry, než si myslel. Předseda frakce Levicové strany Oskar Lafontaine celou věc viděl pragmaticky: podle něj je výsledek včerejší volby Angely Merkelové sice špatný, za tři týdny se na něj ale stejně zapomene.

Přes vlastní projevy radosti Angela Merkelová veřejnosti vyslala jasný signál, že na velké oslavy není vhodná doba a že je potřeba se soustředit na práci. Členům svého kabinetu, kteří včera v Bundestagu složili ministerskou přísahu, povolila na slavnostní přípitek skleničku šampaňského. Už na večer je ale svolala k prvnímu vládnímu zasedání. Dnes se čerstvě jmenovaná kancléřka vydala na svou vůbec první zahraniční cestu. Ta vedla do Paříže, už z dob jejích předchůdců tradičního evropského spojence Berlína, kde spolková kancléřka poobědvala s prezidentem Jacquesem Chiracem.

Toto setkání bylo všeobecně očekáváno ze zvláštním zájmem. Během volebního boje se totiž šéfka CDU vyjádřila kriticky k úzkému spojenectví mezi Jacquesem Chiracem a Gerhardem Schröderem, které podle ní tito politici udržovali na úkor menších evropských států. Po dnešním rozhovoru s francouzským prezidentem také německá kancléřka před novináři nemluvila o německo-francouzské ose, ale o tom, že mezi oběma zeměmi musí panovat přátelský a intenzivní vztah. Spolu se svým ministrem zahraničí Frankem-Walterem Steinmeierem dnes Merkelová z Paříže letěla do Bruselu, kde se měla sejít s generálním tajemníkem NATO Jaapem de Hoop Schefferem a předsedou Evropské komise José Manuelem Barroso. Zítra ji čeká návštěva Londýna a jednání s Tony Blairem.

Za klíčový úkol svého kabinetu považuje Merkelová snížení nezaměstnanosti. A úspěšností při boji s nezaměstnaností hodlá nová kancléřka za čtyři roky poměřovat celkovou úspěšnost své vlády. Bez práce je dnes v Německu téměř pět milionů lidí. Je však otázkou, do jaké míry je vůbec jakákoliv německá vláda schopna tento problém řešit - navíc v horizontu, jaký diktuje délka jednoho volebního období.

Vysoká nezaměstnanost v současnosti kromě Spolkové republiky trápí také další západoevropské státy. Zajisté souvisí s vysokými vedlejšími náklady, jaké musejí na pracovní sílu vydávat němečtí zaměstnavatelé, stejně jako s potřebou reformovat zdejší trh práce i celý sociální systém. Je však podmíněna také určitými globálními trendy, které se projevují například tím, že mnohé firmy přesouvají výrobu na východ od německých hranice, pokud ne rovnou do Asie. Co se týká boje s nezaměstnaností, je tedy na místě určitá skepse. A tu sdílí, jak se zdá, také většina obyvatel Spolkové republiky. Podle průzkumu veřejného mínění, který dnes zveřejnil týdeník Stern, 79 procent Němců nevěří, že se nezaměstnanost skutečně podaří snížit.

autor: Šárka Daňková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.