Německo a noví politici

Podle Der Spiegelu je pojí odpor k jakémukoliv patosu a vysoký stupeň odpovědnosti za osud země. Zajímavé je, že mají i velice podobné životopisy: Oba pocházejí ze stejného okolí, mají podobné zkušenosti a jezdili na stejná místa na prázdniny. Oba vystudovali přírodní vědy a oba se dali na politiku těsně před pádem Berlínské zdi. Oba navíc věří, že se v Německu zrodila nová konstelace, která může otevřít cesty po nichž je možné se vydat ven z krize.

Politolog Franz Waler to komentuje slovy: Tato situace je manifestem vyprázdněné politiky, v níž chybějí idee, přesvědčivost a politická zralost. Podle sociologa Hanse Budeho jsou občané znechuceni politickými praktikami těch, kteří místo aby řešili problémy stále znovu a znovu míchají jen kartami. Sociolog Bude to dokazuje na příkladu bývalého šéfa sociálních demokratů Franze Münteferinga, který sliboval a měl zaručit vládu, která bude odpovědí na výzvy, jež se nedají odkládat. Nyní není ve vládě ani ve vedení SPD. Místo nových odpovědí na staré výzvy jsou ve vládě noví politici a výzvy zůstávají. Velké šance k obnově sliboval Edmund Stoiber a rovněž není ve vládě, zůstává v Bavorsku.

Wolfgang Thierse tuto situace komentuje následovně: Poslední dny v Německu ukázaly jak snadno zničitelné jsou všechny politické kariéry. Triumf dvojice Merkelová a Platzeck je výsledkem kolektivního vyčerpání politického establishmentu starého ražení.

Der Spiegel píše: Německo na podzim roku 2005 předvádí jasný obrázek toho, co se odehrává v různé podobě i v jiných zemích. Zemi řídí žena, která po celou dobu své politické kariéry bojovala jen o své přežití a nyní má sloužit jako stabilizující faktor celého Německa, a to splu s mužem, který se dostal na vrchol z politické periferie a přitom mu nikdo nedal čas, aby se zaučil.

Bohužel - konstatuje Der Spiegel - očekávání jsou v tomto případě mnohem větší, než možnosti obu politiků. To je ale skutečnost, která by neměla oba politiky zaleknout. Podle prvních prohlášení chce Angela Merkelová v reformách pokračovat, chce se věnovat oddlužení země a v této souvislosti hovoří o osudovém úkolu.

Podobně Platzeck, který už díky své minulé profesi také není zvyklý nikdy přehánět, se dívá na hory úkolů s lehkým mrazením v zádech. A není se čemu divit. Oběma vrcholným politikům je teprve jednapadesát let a stojí v čele jedné z nějvětších zemí s nejvyspělejší ekonomikou. Před takovým experimentem Německo ještě nikdy nestálo.

A protože jsou úplně jiní, než jejich na Západě vyroslí kolegové, jsou pro Západ i těžko odhadnutelní. Jejich chování nemusí odpovídat běžným mustrům. Přicházejí do politiky s jinou zkušeností a vše, co se týká Spolkové republiky Německo do roku 1989, znají jen z televize a knížek. Dnešní sociální stát není jejich dílem, a proto se k němu mohou chovat jinak. V tom je možná jejich největší naděje.