Německé výjezdní zasedání izraelské vlády

Nadšením neoplývali ani v pozdějších letech, kdy v roce 1965 Izrael a Německo navázaly diplomatické vztahy, nejásali ani tehdy, když zjistili, že Konrada Adenauera, kterému v Kolíně nad Rýnem v třicátých letech nacisté posměšně přezdívali "bílý žid", a Davida Ben Guriona pojí upřímné přátelství. Na pohřeb Adenauerovi jel Ben Gurion v roce 1967 už jako jeho starý přítel.

Doba se mění a lidé s ní. Německo na začátku jedenadvacátého století nemá naprosto nic společného s Německem první poloviny století dvacátého. Snad jen to, co napsal při své nedávné návštěvě v Jeruzalému německý ministr zahraničí Guido Westerwelle do pamětní knihy památníku obětem holocaustu Yad Vashem: "Odpovědnost zůstává, přátelství roste."

Když dnes podle korespondenta německé televizní stanice ZDF Christiana Sieverse kdokoli v Izraeli vypráví, že právě přijel z Berlína, dostane se mu nadšené odezvy: "Berlín je super! Právě jsem odsud přijel!" anebo "Berlín je fakt super! Co nevidět tam pojedu!" Jednoduše ten, kdo v dnešním Tel Avivu, zejména mezi mladými lidmi, nebyl v Berlíně, anebo se alespoň do Berlína nechystá, není ani "in", ani "cool", je jednoduše k politování.

Mladé Izraelce, kteří Berlín považují za podobné centrum, kterým ještě donedávna pro ně byl New York, před několika dny následovala i izraelská vláda. I pro ni, zdá se, je Berlín "cool".

Nebyla to jen běžná mezivládní návštěva v pondělí 18. ledna, ale šlo o výjezdní zasedání vlády v Berlíně, na které její premiér Benjamin Netanjahu vzal klíčové ministry s tím, že se následně účastní i zasedání vlády kancléřky Merkelové.

Na tiskové konferenci po společném zasedání potvrdila kancléřka Merkelová, že takové konzultace mají mimořádný význam a odrážejí odpovědnost Německa za trvání a budoucnost státu Izrael. Navázala v zásadě tam, kde vzájemné vztahy před více než padesáti lety začal spřádat její předchůdce Konrad Adenauer. Ii on cítil odpovědnost za trvání a budoucnost státu Izrael a podnikal pro to odpovídající kroky.

"Íránu jsme soustavně činili nabídky na rozumnou a transparentní spolupráci," řekla na téže tiskové konferenci kancléřka Merkelová, "Žel dodnes na nic z toho Írán nepřistoupil, a tak nutnost přitvrdit v sankcích se dere stále více na pořad dne." Narážela tu na íránskou jadernou hrozbu, jíž se zejména cítí ohrožen Izrael. Premiér Netanjahu k tomu přidal otázku: "Režim, který tyranizuje vlastní lid, bude brzo tyranizovat celý svět. Pokud nepřistoupíme na tvrdé sankce vůči íránské tyranii dnes, pak kdy jindy?"

Na druhé straně Angela Merkelová zdůraznila, pokud má být na Blízkém Východě nastartován účinný mírový proces, musí Izrael skončit s výstavbou osad na obsazených územích. "Je známo," řekla, "že Německo by v jistém smyslu, co se týká zastavení výstavby osad, od Izraele očekávalo víc, avšak musím také přiznat, že Izrael v tomto směru podnikl už řadu důležitých kroků." Připomněla, že v únoru má do Berlína přicestovat palestinský prezident Mahmud Abbas. Hodlá ho se vším důrazem upozornit na to, že nesmí připustit promarnění dnešní příležitosti ke vzájemnému jednání. Bez takových rozhovorů je jakýkoli úspěch nemyslitelný. "Věřím," uzavřela, "že by nemělo naprosto žádnou praktickou hodnotu, domnívat se, jak to vše nakonec skončí ještě předtím, než rozhovory vůbec začnou." Postoj Angely Merkelové vzápětí potvrdil izraelský premiér. Řekl, že by měly už skončit hovory o tom, že je třeba začít vést rozhovory, a skutečně je začít vést.

Izraelská vláda se z Berlína vracela nepochybně spokojená. Pro Izraelce je tím pádem "in" anebo "cool". Každý z ministrů totiž může říct: "Právě jsem přijel z Berlína. Ten je fakt super! A pojedu tam zas!"

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .